Radnice v Litovli: Porovnání verzí
založena nová stránka s textem „'''Radnice v Litovli''' je pozdně gotická stavba v Litovli. Byla postavena v 1. polovině 15. století a později renesančně a barokně upravena. == Dějiny == Litovel se řídila magdeburským právem a měla ve svém čele rychtáře původně jmenovaného králem. Měl na starosti obecnou bezpečnost a pořádek, stál v čele městské rady 12 konšelů a současně byl i majitelem největšího statku ve městě, domu situovanéh…“ značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Radnice v Litovli''' je pozdně gotická stavba v [[Litovel|Litovli]]. Byla postavena v 1. polovině 15. století a později renesančně a barokně upravena. | [[Soubor:Litovel - Square of Přemysl Otakar II.jpg|náhled|Pohled na radnici s náměstím Přemysla Otakara II.]] | ||
'''Radnice v Litovli''' je pozdně gotická stavba v [[Litovel|Litovli]]. Byla postavena v 1. polovině 15. století a později renesančně a barokně upravena.<ref name=":0">ZLÁMAL, Vladislav. Litovel, Konice a okolí: [Monografie]. Brno: Národohospodářská propagace Československa, 1938. Dostupné také z: <nowiki>https://ndk.cz/uuid/uuid:aa398570-b717-11ec-adf7-5ef3fc9bb22f</nowiki></ref> | |||
== Dějiny == | == Dějiny == | ||
=== Historie rychtářství === | |||
Litovel se řídila magdeburským právem a měla ve svém čele rychtáře původně jmenovaného králem. Měl na starosti obecnou bezpečnost a pořádek, stál v čele městské rady 12 konšelů a současně byl i majitelem největšího statku ve městě, domu situovaného na náměstí. Budova dnešní radnice byla součástí dědičného rychtářství až do doby Mikuláše Fénixe (rok 1429), prodejem se stala samostatným domem.<ref name=":0" /> | |||
=== Po husitských válkách === | |||
Po husitských válkách Litovel pozbyla charakteru královského města a hejtmanem byl ustanoven Karel starší z Vlašimi, který bezpochyby sídlil i v dnešní radnici. Důkazem je starý vlašimský portál s rodovým znakem Vlašimů, který se nyní nalézá ve dvoře, kam byl přemístěn z přední strany radnice při osazování boskovického portálu v roce 1572.<ref name=":0" /> | |||
Rychtář Martin Tepfer pak v roce 1483 prodal rychtářství litovelským měšťanům za 290 kop grošů. Kup byl pak na přímluvu Karla staršího z Vlašimi dne 19. ledna 1502 potvrzen králem Vladislavem Jagellonským a rychtářský majetek byl připsán k majetku města. Rychtář se také stává obecním úředníkem.<ref name=":0" /> | |||
Dne 1. ledna 1557 Jan Dětřich z Boskovic prodává svůj dům purkmistru a radě i obci městu Litovle za 500 kop grošů českých, aby domu mohli k obecnému dobru používat, radnici z něho udělat, do něho se scházeli, v něm soudili a všechny obecní potřeby působit mohli. Zároveň zakazuje prodej tohoto domu pod pokutou 300 zlatých uherských.<ref name=":0" /> | |||
V | === Renesanční přestavba a následné opravy === | ||
V roce 1572 byla provedena přestavba radnice, jak o tom svědčily dvě desky umístěny nad novou boskovickou branou. Brána, nad kterou byla deska umístěna, byla rozebrána roku 1872 a vnitřní ostění dnes najdeme pod balkónem západního vchodu tzv. Sochovy vily. Podle starší teorie přibyla k radnici i věž, ovšem podle po provedení stavebně-historického průzkumu, se lze domnívat, že věž je daleko staršího data, i když při zmínce o rychtě i pozdějším panském domě při prodeji nikde není zmiňována její existence. Výstavbu věže tak lze položit do závěru 15. století.<ref name=":0" /> | |||
V listinách z roku 1604 nacházíme krátké zmínky o první opravě litovelské radniční věže, kdy byla opravena vadná střecha, přičemž 22. května sňali makovici a 27. května ji nasadili zpět.<ref name=":0" /> | |||
Dne 7. září 1654 rada města odkoupila od vdovy Anny Želecké dům sousedící s věží radnice po pravé straně za 4 tisíce tolarů moravských. Zubožený, zadlužený dům s polnostmi, loukami a zahradami přešel do majetku města. Ještě v témže roce se musely provést nejdůležitější opravy. O dva roky později, v roce 1657, byla provedena výměna střechy na radniční věži. Spotřebovalo se tehdy 4 tisíce kusů šindele a 56 párů dřev, ale makovici se sejmout nepodařilo.<ref name=":0" /> | |||
Roku | Roku 1665 při třetí opravě věže byla makovice snesena dolů a současně se provedly opravy čtyř nárožních vížek a celé střechy. V této době sloužil za radnici trakt jižně od věže, zatímco severní, zvaný Panský dům, byl v roce 1681 přestavěn a v jeho druhém poschodí byl zbudován slavnostní sál. V druhém poschodí radniční budovy byla světnice městského podpísaře a ve věži měl svůj příbytek věžník (městský trubač), který konal strážnou službu na věži. V dolní části radnice se nacházela úřadovna městské rady, velká radní síň a vedle klenutá komora k úschově truhel s penězi a dokumenty.<ref name=":0" /> | ||
Roku 1684 došlo ke spojení původního panského domu s radnicí překlenutím Šerhovní uličky a propojením některých místností.<ref name=":0" /> | |||
Dne | Dne 4. ledna 1688 byla sňata makovice pokrývačem M. Rzeschikem a bylo zjištěno, že hlavní trám je již z velké části uhnilý, což způsobilo naklonění horní části věže. K nasazení došlo z důvodu špatného počasí až 4. června 1689.<ref name=":0" /> | ||
Dne 8. května 1813 vypukl požár, který poškodil kromě 17 domů i radniční věž. Oprava věže po požáru se uskutečnila až roku 1823, kdy byly zaomítány a obíleny boční zdi a spraveny ciferníky hodin. | Dne 26. července 1724 propukl ve městě požár. Na radnici shořela veškerá dřevěná konstrukce až po 3. patro, ale byly zničeny i všechny vížky, měděné střechy a železné hodiny. Městská rada musela přikročit k jedné z největších oprav během existence věže, která městskou pokladnu stála 3016 zl. Věž byla zvýšena o další dvě patra, která přistavěl olomoucký zednický mistr Kristián Auler. Zábradlí na nově vzniklé pavláčce na věži zhotovil Ulricht, kameník z Olomouce. Na věž byla osazena nová cibulovitá střecha, na jejímž prodlouženém stvolu spočívá makovice, s uschovanými památnými listinami z historie města. Při opravě byly zhotoveny nové věžní hodiny. Jejich tvůrcem je medelský kovář Grussel a byly umístěny v novém 6. patře věže. Měly jen tři rafikové tyče zdobené sluncem a měsícem vedoucí k ciferníkům a nalézaly se na zdi věže z východní, jižní a severní strany. V sedmém patře se nalézala jen obytná světnička s třemi okny, kachlovými kamny a dřevěnou pryčnou - příbytek hlásného a jeho dvou pomocníků.<ref name=":0" /> | ||
=== Úpravy v 19. století === | |||
Dne 8. května 1813 vypukl požár, který poškodil kromě 17 domů i radniční věž. Oprava věže po požáru se uskutečnila až roku 1823, kdy byly zaomítány a obíleny boční zdi a spraveny ciferníky hodin.<ref name=":0" /> | |||
Roku 1841 se z důvodu nahnilého trámu naklonila tyč a střecha jihozápadním směrem. Dne 2. července 1841 byla makovice s železnou tyčí a sluncem sňata. V makovici bylo nalezeno pouzdro se třemi pamětními spisy. Snětí provedl pokrývačský mistr Ondřej Saxhammer ze Šternberka, trám vyměnil tesařský mistr Jakob Blaschke z Litovle. Pasíř Antonín Otáhal zhotovil povětrný praporeček, který byl vložen mezi slunce, hvězdu a makovici. Zpět na věž byla makovice umístěna 21. července 1841.<ref name=":0" /> | |||
V roce 1858 se naklonila střecha směrem od západu k východu. Pokrývač věží Vincent Mildnerz při průzkumu na věži shledal špatný stav trámů, a proto dne 8. září 1858 sňal čepici střechy na druhou lucernou.<ref name=":0" /> | |||
[[Soubor:Pomník padlým ve svět. válce (Litovel).jpg|náhled|Pomník padlým]] | |||
Roku 1871 byl zrušen byt hlásného a byla zbořena pavláčka na západní straně věže, kudy hlásný chodil do svého bytu.<ref name=":0" /> | |||
Velká stavební úprava radnice i sousedního hejtmanství proběhla roku 1872. Obě budovy dostaly jednotnou fasádu koncipovanou v duchu pozdního klasicismu. Kompozičním středem je původní renesanční věž, jejíž fasáda nebyla výrazněji změněna, napravo se nalézá bývalé c. k. okresní hejtmanství, nalevo se nachází vlastní radnice. Byla provedena i výměna brány radnice, opravila se i střecha. Litovelský hodinář Bouda se strojníkem Šmoldasem vytohovil lomenou tyč k hodinám, a tak mohl být konečně i na západní stranu osazen ciferník hodin.<ref name=":0" /> | |||
=== Úpravy ve 20. století === | |||
Další opravu věže bylo třeba provést po větrné smršti 7. srpna 1902, kdy se věž naklonila na jednu stranu. Při důkladné prohlídce bylo zjištěno silné poškození střechy a shnilé trámy v její konstrukci. Proto byla 24. září 1904 sňata makovice věže i s praporečkem, sluncem a hvězdou. Makovice byla nově natřena, hvězda, slunce i praporeček nově pozlaceny. Vyspravena byla též střecha. Litovelský hodinář Jiří Petlen vyměnil konopná lana vedoucí od hodinového strojku ke kladivkovému stroji za drátěná. Na věž byl rovněž umístěn hromosvod a dne 7. října 1904 se makovice slavnostně vrátila na původní místo.<ref name=":0" /> | |||
Roku 1933 byly slavnostně odhaleny dvě bronzové desky se jmény obětí z 1. světové války, které byly osazeny v dolní části věže na náměstí. Pod oknem v zaklenutém výklenku byla uložena prsť z bojišť legionářů, toto ovšem bylo za protektorátu odstraněno. Úprava celé spodní části věže proběhla v květnu 1938, kdy byla do okna vsazena železná mříž se znakem města a datem 25.5.1938. Návrh zhotovil akademický malíř František Doubrava.<ref name=":0" /> | |||
[[Soubor:Litovel-první zasedání Národního výboru-obřadní síň radnice-9. května 1945.jpg|vlevo|náhled|První zasedání Národního výboru [[9. květen|9. května]] [[1945]]]] | |||
V padesátých letech byla navíc pod oknem instalována travertinová deska s nápisem "My jsme zemřeli, abyste vy žili" a datum 9.7.1950. Pod bronzové desky byly osazeny dvě kamenné se jmény obětí II. světové války a nápisy památných míst I. a II. odboje. Později byl v horní části nad oknem osazen pískovcový reliéf znázorňující poprsí muže držícího v levé ruce pochodeň, zhotovený Juliem Pelikánem.<ref name=":0" /> | |||
V šedesátých letech byl na průčelí budovy osazen nápis MěNV, který doplnilo nevhodné osazení skleněných vrat v ocelové konstrukci do původního kamenného ostění. Necitlivé úpravy pak probíhaly i nadále - v letech 1976 až 1980 úprava obřadní síně, po které následovaly novodobé zásahy do interiéru, často podřízené pouze účelům kanceláří.<ref name=":0" /> | |||
V devadesátých letech byl proveden na základě stavebně-historického průzkumu fasád návrh ing arch J. Přidalem na nové barevné řešení omítek radniční věže i sousední budovy čp. 779, přičemž respektoval i již opravenou budovu čp. 777, která dříve tvořila součást radnice.<ref name=":0" /> | |||
== Zdroje == | |||
[[Kategorie:Radnice v oblasti Střední Morava]] | |||
[[Kategorie:Kulturní památky v župě Litovel]] | |||
[[Kategorie:Stavby v Litovli]] | |||
Aktuální verze z 26. 1. 2025, 09:29
Radnice v Litovli je pozdně gotická stavba v Litovli. Byla postavena v 1. polovině 15. století a později renesančně a barokně upravena.[1]
Dějiny
Historie rychtářství
Litovel se řídila magdeburským právem a měla ve svém čele rychtáře původně jmenovaného králem. Měl na starosti obecnou bezpečnost a pořádek, stál v čele městské rady 12 konšelů a současně byl i majitelem největšího statku ve městě, domu situovaného na náměstí. Budova dnešní radnice byla součástí dědičného rychtářství až do doby Mikuláše Fénixe (rok 1429), prodejem se stala samostatným domem.[1]
Po husitských válkách
Po husitských válkách Litovel pozbyla charakteru královského města a hejtmanem byl ustanoven Karel starší z Vlašimi, který bezpochyby sídlil i v dnešní radnici. Důkazem je starý vlašimský portál s rodovým znakem Vlašimů, který se nyní nalézá ve dvoře, kam byl přemístěn z přední strany radnice při osazování boskovického portálu v roce 1572.[1]
Rychtář Martin Tepfer pak v roce 1483 prodal rychtářství litovelským měšťanům za 290 kop grošů. Kup byl pak na přímluvu Karla staršího z Vlašimi dne 19. ledna 1502 potvrzen králem Vladislavem Jagellonským a rychtářský majetek byl připsán k majetku města. Rychtář se také stává obecním úředníkem.[1]
Dne 1. ledna 1557 Jan Dětřich z Boskovic prodává svůj dům purkmistru a radě i obci městu Litovle za 500 kop grošů českých, aby domu mohli k obecnému dobru používat, radnici z něho udělat, do něho se scházeli, v něm soudili a všechny obecní potřeby působit mohli. Zároveň zakazuje prodej tohoto domu pod pokutou 300 zlatých uherských.[1]
Renesanční přestavba a následné opravy
V roce 1572 byla provedena přestavba radnice, jak o tom svědčily dvě desky umístěny nad novou boskovickou branou. Brána, nad kterou byla deska umístěna, byla rozebrána roku 1872 a vnitřní ostění dnes najdeme pod balkónem západního vchodu tzv. Sochovy vily. Podle starší teorie přibyla k radnici i věž, ovšem podle po provedení stavebně-historického průzkumu, se lze domnívat, že věž je daleko staršího data, i když při zmínce o rychtě i pozdějším panském domě při prodeji nikde není zmiňována její existence. Výstavbu věže tak lze položit do závěru 15. století.[1]
V listinách z roku 1604 nacházíme krátké zmínky o první opravě litovelské radniční věže, kdy byla opravena vadná střecha, přičemž 22. května sňali makovici a 27. května ji nasadili zpět.[1]
Dne 7. září 1654 rada města odkoupila od vdovy Anny Želecké dům sousedící s věží radnice po pravé straně za 4 tisíce tolarů moravských. Zubožený, zadlužený dům s polnostmi, loukami a zahradami přešel do majetku města. Ještě v témže roce se musely provést nejdůležitější opravy. O dva roky později, v roce 1657, byla provedena výměna střechy na radniční věži. Spotřebovalo se tehdy 4 tisíce kusů šindele a 56 párů dřev, ale makovici se sejmout nepodařilo.[1]
Roku 1665 při třetí opravě věže byla makovice snesena dolů a současně se provedly opravy čtyř nárožních vížek a celé střechy. V této době sloužil za radnici trakt jižně od věže, zatímco severní, zvaný Panský dům, byl v roce 1681 přestavěn a v jeho druhém poschodí byl zbudován slavnostní sál. V druhém poschodí radniční budovy byla světnice městského podpísaře a ve věži měl svůj příbytek věžník (městský trubač), který konal strážnou službu na věži. V dolní části radnice se nacházela úřadovna městské rady, velká radní síň a vedle klenutá komora k úschově truhel s penězi a dokumenty.[1]
Roku 1684 došlo ke spojení původního panského domu s radnicí překlenutím Šerhovní uličky a propojením některých místností.[1]
Dne 4. ledna 1688 byla sňata makovice pokrývačem M. Rzeschikem a bylo zjištěno, že hlavní trám je již z velké části uhnilý, což způsobilo naklonění horní části věže. K nasazení došlo z důvodu špatného počasí až 4. června 1689.[1]
Dne 26. července 1724 propukl ve městě požár. Na radnici shořela veškerá dřevěná konstrukce až po 3. patro, ale byly zničeny i všechny vížky, měděné střechy a železné hodiny. Městská rada musela přikročit k jedné z největších oprav během existence věže, která městskou pokladnu stála 3016 zl. Věž byla zvýšena o další dvě patra, která přistavěl olomoucký zednický mistr Kristián Auler. Zábradlí na nově vzniklé pavláčce na věži zhotovil Ulricht, kameník z Olomouce. Na věž byla osazena nová cibulovitá střecha, na jejímž prodlouženém stvolu spočívá makovice, s uschovanými památnými listinami z historie města. Při opravě byly zhotoveny nové věžní hodiny. Jejich tvůrcem je medelský kovář Grussel a byly umístěny v novém 6. patře věže. Měly jen tři rafikové tyče zdobené sluncem a měsícem vedoucí k ciferníkům a nalézaly se na zdi věže z východní, jižní a severní strany. V sedmém patře se nalézala jen obytná světnička s třemi okny, kachlovými kamny a dřevěnou pryčnou - příbytek hlásného a jeho dvou pomocníků.[1]
Úpravy v 19. století
Dne 8. května 1813 vypukl požár, který poškodil kromě 17 domů i radniční věž. Oprava věže po požáru se uskutečnila až roku 1823, kdy byly zaomítány a obíleny boční zdi a spraveny ciferníky hodin.[1]
Roku 1841 se z důvodu nahnilého trámu naklonila tyč a střecha jihozápadním směrem. Dne 2. července 1841 byla makovice s železnou tyčí a sluncem sňata. V makovici bylo nalezeno pouzdro se třemi pamětními spisy. Snětí provedl pokrývačský mistr Ondřej Saxhammer ze Šternberka, trám vyměnil tesařský mistr Jakob Blaschke z Litovle. Pasíř Antonín Otáhal zhotovil povětrný praporeček, který byl vložen mezi slunce, hvězdu a makovici. Zpět na věž byla makovice umístěna 21. července 1841.[1]
V roce 1858 se naklonila střecha směrem od západu k východu. Pokrývač věží Vincent Mildnerz při průzkumu na věži shledal špatný stav trámů, a proto dne 8. září 1858 sňal čepici střechy na druhou lucernou.[1]
.jpg)
Roku 1871 byl zrušen byt hlásného a byla zbořena pavláčka na západní straně věže, kudy hlásný chodil do svého bytu.[1]
Velká stavební úprava radnice i sousedního hejtmanství proběhla roku 1872. Obě budovy dostaly jednotnou fasádu koncipovanou v duchu pozdního klasicismu. Kompozičním středem je původní renesanční věž, jejíž fasáda nebyla výrazněji změněna, napravo se nalézá bývalé c. k. okresní hejtmanství, nalevo se nachází vlastní radnice. Byla provedena i výměna brány radnice, opravila se i střecha. Litovelský hodinář Bouda se strojníkem Šmoldasem vytohovil lomenou tyč k hodinám, a tak mohl být konečně i na západní stranu osazen ciferník hodin.[1]
Úpravy ve 20. století
Další opravu věže bylo třeba provést po větrné smršti 7. srpna 1902, kdy se věž naklonila na jednu stranu. Při důkladné prohlídce bylo zjištěno silné poškození střechy a shnilé trámy v její konstrukci. Proto byla 24. září 1904 sňata makovice věže i s praporečkem, sluncem a hvězdou. Makovice byla nově natřena, hvězda, slunce i praporeček nově pozlaceny. Vyspravena byla též střecha. Litovelský hodinář Jiří Petlen vyměnil konopná lana vedoucí od hodinového strojku ke kladivkovému stroji za drátěná. Na věž byl rovněž umístěn hromosvod a dne 7. října 1904 se makovice slavnostně vrátila na původní místo.[1]
Roku 1933 byly slavnostně odhaleny dvě bronzové desky se jmény obětí z 1. světové války, které byly osazeny v dolní části věže na náměstí. Pod oknem v zaklenutém výklenku byla uložena prsť z bojišť legionářů, toto ovšem bylo za protektorátu odstraněno. Úprava celé spodní části věže proběhla v květnu 1938, kdy byla do okna vsazena železná mříž se znakem města a datem 25.5.1938. Návrh zhotovil akademický malíř František Doubrava.[1]
V padesátých letech byla navíc pod oknem instalována travertinová deska s nápisem "My jsme zemřeli, abyste vy žili" a datum 9.7.1950. Pod bronzové desky byly osazeny dvě kamenné se jmény obětí II. světové války a nápisy památných míst I. a II. odboje. Později byl v horní části nad oknem osazen pískovcový reliéf znázorňující poprsí muže držícího v levé ruce pochodeň, zhotovený Juliem Pelikánem.[1]
V šedesátých letech byl na průčelí budovy osazen nápis MěNV, který doplnilo nevhodné osazení skleněných vrat v ocelové konstrukci do původního kamenného ostění. Necitlivé úpravy pak probíhaly i nadále - v letech 1976 až 1980 úprava obřadní síně, po které následovaly novodobé zásahy do interiéru, často podřízené pouze účelům kanceláří.[1]
V devadesátých letech byl proveden na základě stavebně-historického průzkumu fasád návrh ing arch J. Přidalem na nové barevné řešení omítek radniční věže i sousední budovy čp. 779, přičemž respektoval i již opravenou budovu čp. 777, která dříve tvořila součást radnice.[1]
Zdroje
- ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 1,17 1,18 1,19 1,20 1,21 ZLÁMAL, Vladislav. Litovel, Konice a okolí: [Monografie]. Brno: Národohospodářská propagace Československa, 1938. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:aa398570-b717-11ec-adf7-5ef3fc9bb22f