Kostel sv. Marka (Litovel)

Průčelí kostela

Kostel sv. Marka je v jádru gotická stavba v Litovli. Stavba byla upravena v druhé polovině 15. století a v letech 1676 a 1877. Sakristie pochází z roku 1532. Věž byla upravena v roce 1699 a 1854.

Kostel se nachází blízko severozápadního ohybu městských hradeb a představuje jednu z dominant města. Původně byl obklopen městským hřbitovem a ve svém západním nároží průčelí má situovánu hranolovou věž.

Historie

V době, kdy Přemysl Otakar II. pověřil lokátora Jindřicha Epicha založením města, sloužil osadníkům dnešní kostel sv. Filipa a Jakuba na Starém Městě.

Přímé archivní důkazy o založení kostela nemáme. Kostel se ale nejspíše začal stavět až měla Litovel dokončena své hradby, tedy kolem roku 1340. První písemná zmínka o kostele je z roku 1342, kdy při farním kostele působil farář Bedřich, jenž odkázal svou zahradu klášteru sv. Ducha.

V roce 1399 postihlo Litovel vyhlášení papežského interdiktu, takže se mohlo uplatnit privilegium papeže klášteru sv. Ducha, který směl i nadále vykonávat církevní obřady, což se vztahovalo i na pohřbívání v klášterní zahradě. Hřbitov kolem kostela sv. Marka v tu dobu žádné mrtvé přijímat nesměl.

Koncem 14. století již kostel pravděpodobně stál - měl hlavní chrámovou loď s hlavním oltářem zasvěceným sv. Trojici.

Původně měl nad kostelem patronátní právo panovník, ale v roce 1342 jej získala královna Eliška Rejčka. Ta přenesla patronátní právo na jeptišky v nově založeném cisteráckém klášteře na Starém Brně, které si je ponechali až do roku 1562.

V roce 1432 přepadl lstí v noci táborský hejtman Pardus město Litovel, které počala jeho tlupa drancovat. Městu však přispěchaly na pomoc ozbrojené oddíly z Olomouce a táborské porazili. Při tomto plenění byl vyloupen i farní kostel sv. Marka, obrazy a bohoslužebné nádoby ukradeny, nebo dokonce na místě zničeny. Takto zneuctěný kostel musel být znovu vysvěcen a tři oltáře (Navštívení Panny Marie, svaté Trojice, svatých Jana Evangelisty a Bartoloměje) znovu konsekrovány, což se stalo 15. října 1444. Zástupce tehdejšího biskupa Pavla, sufrageán Vilém, znovu vysvětil i hřbitov. Samotný kostel připadl k medelské farnosti a k odloučení došlo až v roce 1448, kdy dala abatyše Helena svolení biskupu Pavlovi, aby litovelští mohli ustavit svého faráře. S tím vydal svůj souhlas i medelský farář Albert.

Barokní interiér kostela

V roce 1496 vzniklo v Litovli Bratrstvo Panny Marie a Evangelisty sv. Marka (zrušené roku 1655), jehož členem byl i bohatý soukeník Lorenz Lang, který zřídil v roce 1524 nadaci 14 hřiven a 11 grošů pro nově zřízený oltář sv. Anny. Z této nadace pak byla financována přestavba v renesančním duchu. Počátkem 16. století existovalo v kostele nejméně sedm oltářů, z nichž ke každému činili litovelští měšťané nadání, a to bez rozdílu, zda šlo o katolíky, nebo podobojí.

Od 1. poloviny 16. století se v Litovli šíří luteránství. V roce 1562 se abatyše starobrněnského kláštera Kateřina Haugvicová z Biskupic vzdala patronátního práva a postoupila jej Albrechtu Černohorského z Boskovic a na Úsově, který dosadil na zdejší faru roku 1566 protestantského kněze Jiřího. V roce 1582 věnoval Jan Šembera Černohorský z Boskovic patronátní právo litovelským měšťanům (roku 1633 jim bylo Karlem Eusebiem z Lichtenštejna odňato).

Ke konci 16. století byla Litovel již zcela protestantským městem. Po Bílé hoře se i v Litovli prosadila násilná protireformace - luteránští kněží byli ihned z města vypovězeni a prvním katolickým farářem se stal Václav Berger, po něm Jiří Leopold a Melichar Angel.

V roce 1666 přišel do Litovle farář Ondřej Alexander Claar z Moravské Třebové. Za jeho působení dal panující kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna příkaz na přestavbu kostela. Podle nápisu vytesaného do kamene byla stavěna, rozšířena a zaklenuta chrámová loď, zatímco presbytář zůstal zachován. Kostel byl slavnostně vysvěcen 22. července 1741 olomouckým biskupem Jakubem Ernestem hrabětem z Lichtenštejna. To už zde působil jako farář Kristian Ehrlich.

Roku 1855 došlo k rozebrání věže kostela, poněvadž už byla na spadnutí. Její dřívější podoba byla blízká radniční věži (měla lucernu a terbuchy, byla zakrytá šindelem a červeně natřená). Nově byla opatřena jehlancem a pokryta kamennou břidlicí.

Pohled na kostel v roce 1934

Mezi lety 1900 až 1901 proběhla obnova tzv. Mariánské kaple, přistavěné k jižní chrámové lodi. Tehdy vznikla výzdoba kopule, kdy prostějovský malíř J. Taschner zpodobnil čtyři výjevy ze života Panny Marie.

Mezi lety 1931 a 1932 byla provedena celková oprava kostela. K další opravě došlo roku 1987, kdy došlo k opravě fasád a vnějších omítek.

V roce 1857 byl kostel vymalován a nově byl zbudován i hlavní oltář, na kterém zůstaly pouze staré sochy. Autorem byl Jan Koblische ze Šternberka, návrh zhotovil Florián Müller.