Litovel: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Litovel''' je město v [[Župa Litovel|župě Litovel]] v [[Oblast Střední Morava|oblasti Střední Morava]]. Jedná se o hospodářské a kulturní středisko celé župy. Městu se přezdívá ''Moravské'' nebo ''Hanácké Benátky''.<ref name=": | '''Litovel''' je město v [[Župa Litovel|župě Litovel]] v [[Oblast Střední Morava|oblasti Střední Morava]]. Jedná se o hospodářské a kulturní středisko celé župy. Městu se přezdívá ''Moravské'' nebo ''Hanácké Benátky''.<ref name=":02">ZLÁMAL, Vladislav. Litovel, Konice a okolí: [Monografie]. Brno: Národohospodářská propagace Československa, 1938. Dostupné také z: <nowiki>https://ndk.cz/uuid/uuid:aa398570-b717-11ec-adf7-5ef3fc9bb22f</nowiki></ref> | ||
== Části města == | |||
== Poloha == | == Poloha == | ||
Litovel leží na březích řeky Moravy, která se západně od Litovle pod kopcem Třesínem, na tzv. Řimickém stavu, dělí na dvě hlavní ramena, která posléze od severu a jihu obtékají město. Hlavní tok Moravy, tzv. Zámecká strouha protéká severně od Litovle a odděluje od vlastního města Staré Město a Uničovské předměstí. Zde se v minulosti, na splavu Kajetánce, řeka větvila na dvě ramena - dnes již zasypanou Špitálskou strouhu, na níž se nacházel Špitálský mlýn, a Svatojánskou strouhu, kterou pokračuje hlavní tok Moravy.<ref name=": | Litovel leží na březích řeky Moravy, která se západně od Litovle pod kopcem Třesínem, na tzv. Řimickém stavu, dělí na dvě hlavní ramena, která posléze od severu a jihu obtékají město. Hlavní tok Moravy, tzv. Zámecká strouha protéká severně od Litovle a odděluje od vlastního města Staré Město a Uničovské předměstí. Zde se v minulosti, na splavu Kajetánce, řeka větvila na dvě ramena - dnes již zasypanou Špitálskou strouhu, na níž se nacházel Špitálský mlýn, a Svatojánskou strouhu, kterou pokračuje hlavní tok Moravy.<ref name=":02" /> | ||
Západně od města se od Zámecké strouhy odděluje tzv. Městské rameno, zvané také Nečíz. V těsné blízkosti městských hradeb se větví do několika samostatných ramen. Hlavní, poměrně úzký tok Nečízu směřuje napříč městem kolem městského mlýna (nynější elektrárny), podtéká radniční věž, protéká středem náměstí a znovu na východě vytéká z města, aby přivedl vodu k starobylé městské papírně. Severním směrem vytéká z Nečízu tzv. Dušní rameno.<ref name=": | Západně od města se od Zámecké strouhy odděluje tzv. Městské rameno, zvané také Nečíz. V těsné blízkosti městských hradeb se větví do několika samostatných ramen. Hlavní, poměrně úzký tok Nečízu směřuje napříč městem kolem městského mlýna (nynější elektrárny), podtéká radniční věž, protéká středem náměstí a znovu na východě vytéká z města, aby přivedl vodu k starobylé městské papírně. Severním směrem vytéká z Nečízu tzv. Dušní rameno.<ref name=":02" /> | ||
Z jižní strany obtéká Litovel druhé hlavní rameno Moravy, vydělující se na Řimickém stavu, zvané Příkopa. Od něj se v oblasti Olomouckého předměstí odděluje rameno zvané Černá voda, které se záhy spojuje opět s Příkopou a vytváří tak ostrov. Na Příkopě dosud stojí tzv. Přední mlýn, který se v písemných pramenech objevuje od roku 1384.<ref name=": | Z jižní strany obtéká Litovel druhé hlavní rameno Moravy, vydělující se na Řimickém stavu, zvané Příkopa. Od něj se v oblasti Olomouckého předměstí odděluje rameno zvané Černá voda, které se záhy spojuje opět s Příkopou a vytváří tak ostrov. Na Příkopě dosud stojí tzv. Přední mlýn, který se v písemných pramenech objevuje od roku 1384.<ref name=":02" /> | ||
== Dějiny == | == Dějiny == | ||
Město Litovel bylo založeno v 60. letech 13. století z vůle krále Přemysla Otakara II. pravděpodobně převážně německými kolonisty z nedaleké Olomouce pod vedením lokátora a prvního litovelského rychtáře Jindřicha Epicha. V blízkosti zamýšleného města se nacházela stará slovanská osada rybářů, jejíž jméno převzali kolonisté i pro nové osídlení. Původní osada zůstávala po celá staletí v zeměpanském majetku mimo městskou jurisdikci a obyvatelé nového města ji začali nazývat Starým Městem. O starobylosti osídlení svědčí tvar okrouhlice.<ref name=": | Město Litovel bylo založeno v 60. letech 13. století z vůle krále Přemysla Otakara II. pravděpodobně převážně německými kolonisty z nedaleké Olomouce pod vedením lokátora a prvního litovelského rychtáře Jindřicha Epicha. V blízkosti zamýšleného města se nacházela stará slovanská osada rybářů, jejíž jméno převzali kolonisté i pro nové osídlení. Původní osada zůstávala po celá staletí v zeměpanském majetku mimo městskou jurisdikci a obyvatelé nového města ji začali nazývat Starým Městem. O starobylosti osídlení svědčí tvar okrouhlice.<ref name=":02" /> | ||
Lokátor Epich zvolil pro založení královského města Litovle do té doby neosídlené, těžce dostupné a dobře chráněné místo, obklopené několika rameny řeky Moravy. K samotnému založení došlo pravděpodobně před rokem 1270.<ref name=":02" /> | |||
Celou západní stranu náměstí držel rychtář. Na pravém břehu Nečízu stála rychta (dnešní radnice). Na levém břehu stály další budovy uváděné v listině z roku 1287 - budovy patřící rychtáři, horní lázeň, masné a chlebové krámy. Na východní straně stála jatka, za nimi byl později postavený mlýn. První městské domy byly zakládány na mohutných pilotech. Lze předpokládat, že teprve postupně byly přestavovány na kamenné nebo cihelné.<ref name=":02" /> | |||
Patrně první vesnicí, kterou již ve 13. století získalo královské město Litovel, byla Červenka. Dalšími vesnicemi litovelského městského panství byl pravděpodobně díl Brníčka, Víska, Tři Dvory, Chořelice a část Mezic.<ref name=":1">BARTOŠ, Josef a Milan HOŘÍNEK. Okres Olomouc. Ostrava: Profil, 1981. Dostupné také z: <nowiki>https://ndk.cz/uuid/uuid:5383b050-0015-11e4-9789-005056827e52</nowiki></ref> | |||
Výsadu vystavět pevné kamenné hradby získali litovelští měšťané od krále Jana Lucemburského listinou, vydanou v Brně dne 3. února 1327. Panovník povolil obehnat město zdí o výši 16 loktů a v délce 42 obyčejných lánů, tak aby každý rok byly postaveny dva lány. Můžeme předpokládat, že litovelské hradby stály již v roce 1346, kdy město uzavřelo obranný spolek s Olomoucí a Uničovem. Výstavvba hradeb zahrnovala i zbudování bran a obranných věží. Ve směru hlavní severojižní komunikace byly postaveny dvě brány - horní, tzv. Uničovská a dolní zvaná Olomoucká. Na západě a východě vznikly obranné věže - Mlýnská věž u Městského mlýna, za jatkami Jateční věž, a později Prašná věž. Před hradbami byl vykopán příkop naplněný vodou, z vykopané hlíny a štěrku byl navršen val, před ním byl menší příkop s hrází a toto vše obklopovala ramena Moravy. Mimo hradby zůstávalo Olomoucké předměstí s Bílou brankou, obklopené dalším ramenem Moravy (Příkopou), a na severu Uničovské předměstí s areálem řádu sv. Ducha, oddělené Špitálským a Svatojánským ramenem od Starého Města.<ref name=":02" /> | |||
Během husitských válek byla Litovel poničena, obyvatelstvo zchudlo, ustal obchodní ruch. Litovel tehdy přišla o charakter královského města a hejtmanem byl ustanoven Karel starší z Vlašimi. Postupně se tento ochranitelský vztah měnil na vztah zástavní. Současně docházelo k postupnému spojování s dalším zástavním zbožím Vlašimů - Úsovem.<ref name=":02" /> | |||
Listinou krále Vladislava ze 17. srpna 1513 přechází Litovel a Úsov v dědičný majetek Ladislava z Boskovic. Tímto přestala být zeměpanským majetkem a stala se poddanským městem, dědičným majetkem Boskoviců. Syn Kryštof z Boskovic spojil majetek Úsova a Litovle v jeden celek, který dal roku 1530 vložit do zemských desek. Tři roky přes svou smrtí, roku 1547, prodal Litovel svému strýci, Janu Dětřichovi z Boskovic. | |||
Velký stavební rozmach zaznamenala Litovel s nástupem pánů z Boskovic od roku 1513. Tehdy vznikaly renesanční měšťanské domy na náměstí nebo v jeho těsné blízkosti. Od roku 1550 byla v provozu cihelna v Nasobůrkách, odkud měšťané brali cihly na stavbu svých domů. Kromě měšťanských domů došlo také k přestavbám významných veřejných městských budov - radnice a tzv. panský dům. Majitelé Litovle, páni z Boskovic, prodali v roce 1557 dům, který byl součástí dědičného rychtářství, městu, aby si zde měšťané zřídili radnici. Tak došlo v druhé polovině 16. století i k výstavbě věže.<ref name=":02" /> | |||
Roku 1527 získala Litovel do svého městského panství Nasobůrky.<ref name=":1" /> | |||
V letech 1529 až 1532 byl renesančně přebudován také kostel sv. Marka se hřbitovem. V období renesančních úprav byla přestavěna i věž kostela. Renesanční podoba kostela zanikla po velkém požáru města 25. dubna 1623 a byla setřena barokní přestavbou.<ref name=": | V letech 1529 až 1532 byl renesančně přebudován také kostel sv. Marka se hřbitovem. V období renesančních úprav byla přestavěna i věž kostela. Renesanční podoba kostela zanikla po velkém požáru města 25. dubna 1623 a byla setřena barokní přestavbou.<ref name=":02" /> | ||
Z roku 1592 máme první písemnou zmínku o prvním kamenném mostu zbudovaném na jednom rameni řeky Moravy - dnešním Svatojánském mostu.<ref name=": | Z roku 1592 máme první písemnou zmínku o prvním kamenném mostu zbudovaném na jednom rameni řeky Moravy - dnešním Svatojánském mostu.<ref name=":02" /> | ||
Velký požár 25. dubna 1623 zničil téměř polovinu města, zvláště severovýchodní část - Uničovské předměstí s klášterem sv. Ducha. Požár vypukl v domě vojenského hejtmana Prasingera, při požáru shořela významná privilegia města i artykule pekařského cechu. V roce 1642 byly litovelské hradby poprvé zdolány, a to Švédy, kteří je po dobytí města nechali z větší části strhnout a rozbořit. Po odchodu Švédů byly znovu postaveny, jejich vojenský význam však v následujících stoletích klesal. Celkový počet obyvatel po třicetileté válce byl necelých tisíc obyvatel. Obnova města začala až po uzavření vestfálského míru v roce 1648.<ref name=": | Velký požár 25. dubna 1623 zničil téměř polovinu města, zvláště severovýchodní část - Uničovské předměstí s klášterem sv. Ducha. Požár vypukl v domě vojenského hejtmana Prasingera, při požáru shořela významná privilegia města i artykule pekařského cechu. V roce 1642 byly litovelské hradby poprvé zdolány, a to Švédy, kteří je po dobytí města nechali z větší části strhnout a rozbořit. Po odchodu Švédů byly znovu postaveny, jejich vojenský význam však v následujících stoletích klesal. Celkový počet obyvatel po třicetileté válce byl necelých tisíc obyvatel. Obnova města začala až po uzavření vestfálského míru v roce 1648.<ref name=":02" /> | ||
Poválečná obnova města poznamenala celý městský organismus, změnila doslova tvář celého města. Kromě rozvoje domovní zástavby charakter a tvář města začínají doplňovat i drobná architektonická díla v podobě kamenných křížů, sloupů či soch. Mezi lety 1675 až 1680 dal tehdejší majitel města kníže z Lichtenštejna radikálně přestavět kostel sv. Marka. Nově byla vystavěna kostelní loď, zatímco presbytář, sakristie a věž zůstaly zachovány. Věž byla rekonstruována až v roce 1699.<ref name=": | Poválečná obnova města poznamenala celý městský organismus, změnila doslova tvář celého města. Kromě rozvoje domovní zástavby charakter a tvář města začínají doplňovat i drobná architektonická díla v podobě kamenných křížů, sloupů či soch. Mezi lety 1675 až 1680 dal tehdejší majitel města kníže z Lichtenštejna radikálně přestavět kostel sv. Marka. Nově byla vystavěna kostelní loď, zatímco presbytář, sakristie a věž zůstaly zachovány. Věž byla rekonstruována až v roce 1699.<ref name=":02" /> | ||
Roku 1714 ve městě propukla morová nákaza. Sotva skončila stavba morového sloupu na náměstí, propukl ve městě dne 26. července 1724 požár. Vyhořelo 32 měšťanských domů, věznice, obecní dům a radnice. | Roku 1714 ve městě propukla morová nákaza. Sotva skončila stavba morového sloupu na náměstí, propukl ve městě dne 26. července 1724 požár. Vyhořelo 32 měšťanských domů, věznice, obecní dům a radnice. | ||
Roku 1784 byl zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela.<ref name=": | Roku 1784 byl zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela.<ref name=":02" /> | ||
Po požáru roku 1813 byla zbourána věž Olomoucké brány. V letech 1871 a 1872 byly zbořeny Olomoucká a Uničovská brána a došlo k uvolnění a rozšíření hlavní průjezdní komunikace.<ref name=": | Po požáru roku 1813 byla zbourána věž Olomoucké brány. V letech 1871 a 1872 byly zbořeny Olomoucká a Uničovská brána a došlo k uvolnění a rozšíření hlavní průjezdní komunikace.<ref name=":02" /> | ||
Druhá polovina 19. století s sebou přinesla poměrně rychlou proměnu charakteru města i jeho vnější výtvarné stránky. Od roku 1850 se Litovel stala okresním městem. Ve městě vzrůstal i průmysl, který přilákal množství nového obyvatelstva. Na jihozápadní straně bylo historické jádro obklopeno pásem vilkové zástavby. Naproti tomu severní strana se otevřela novým průmyslovým podnikům - flokárna (1870), měšťanský pivovar (1814) aj. V roce 1856 byla zakryta strouha Nečízu, celý prostor náměstí byl nově předlážděn a před radnicí byl zachován pouze jeden z ohrazených otvorů ke strouze. Na místě zbouraných městských kasáren vyrostlo okresní hejtmanství, dále na východní straně náměstí vyrostl Německý dům v duchu jugendstylu. Na severní straně náměstí ustoupila starší zástavba v letech 1884 až 1885 domu Rolnické záložny a na západní straně nově postavené rohové budově pozdější spořitelny. V horní části Komenského ulice byla zrušena historická zástavba a v roce 1864 zde vznikla německá škola.<ref name=": | Druhá polovina 19. století s sebou přinesla poměrně rychlou proměnu charakteru města i jeho vnější výtvarné stránky. Od roku 1850 se Litovel stala okresním městem. Ve městě vzrůstal i průmysl, který přilákal množství nového obyvatelstva. Na jihozápadní straně bylo historické jádro obklopeno pásem vilkové zástavby. Naproti tomu severní strana se otevřela novým průmyslovým podnikům - flokárna (1870), měšťanský pivovar (1814) aj. V roce 1856 byla zakryta strouha Nečízu, celý prostor náměstí byl nově předlážděn a před radnicí byl zachován pouze jeden z ohrazených otvorů ke strouze. Na místě zbouraných městských kasáren vyrostlo okresní hejtmanství, dále na východní straně náměstí vyrostl Německý dům v duchu jugendstylu. Na severní straně náměstí ustoupila starší zástavba v letech 1884 až 1885 domu Rolnické záložny a na západní straně nově postavené rohové budově pozdější spořitelny. V horní části Komenského ulice byla zrušena historická zástavba a v roce 1864 zde vznikla německá škola.<ref name=":02" /> | ||
Roku 1904 byla v novorenezačním stylu postavena budova gymnázia. V roce 1910 získalo město na Husově ulici novostavbu secesní vily starosty Václava Sochy a proti ní stavbu Zvláštního dětského domova.<ref name=": | Roku 1904 byla v novorenezačním stylu postavena budova gymnázia. V roce 1910 získalo město na Husově ulici novostavbu secesní vily starosty Václava Sochy a proti ní stavbu Zvláštního dětského domova.<ref name=":02" /> | ||
V roce 1924 došlo k poslední větší demolici městských hradeb, kdy byly zbourány až na malé zbytky za Střelnicí v úseku od městského muzea k elektrárně a současně byla zavezena strouha obtékající opevnění. Na březích obou rybníků na východní straně města vznikla roku 1935 sokolovna.<ref name=": | V roce 1924 došlo k poslední větší demolici městských hradeb, kdy byly zbourány až na malé zbytky za Střelnicí v úseku od městského muzea k elektrárně a současně byla zavezena strouha obtékající opevnění. Na březích obou rybníků na východní straně města vznikla roku 1935 sokolovna.<ref name=":02" /> | ||
V šedesátých letech došlo k velmi nevhodnému zásahu do celkové historické zástavby náměstí na jeho jižní straně, kdy hodnotná zástavba renesančních a barokních domů musela ustoupit novostavbě samoobsluhy.<ref name=": | V šedesátých letech došlo k velmi nevhodnému zásahu do celkové historické zástavby náměstí na jeho jižní straně, kdy hodnotná zástavba renesančních a barokních domů musela ustoupit novostavbě samoobsluhy.<ref name=":02" /> | ||
== Pamětihodnosti == | == Pamětihodnosti == | ||
* [[Radnice v Litovli|Radnice]] | * [[Radnice v Litovli|Radnice]] | ||
* | * [[Kostel sv. Marka (Litovel)|Kostel sv. Marka]] | ||
* [[Kaple sv. Jiří (Litovel)|Kaple sv. Jiří]] | |||
* [[Kostel sv. Filipa a Jakuba (Litovel)|Kostel sv. Filipa a Jakuba]] | |||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
<references /> | |||
Verze z 30. 1. 2025, 19:21
Litovel je město v župě Litovel v oblasti Střední Morava. Jedná se o hospodářské a kulturní středisko celé župy. Městu se přezdívá Moravské nebo Hanácké Benátky.[1]
Části města
Poloha
Litovel leží na březích řeky Moravy, která se západně od Litovle pod kopcem Třesínem, na tzv. Řimickém stavu, dělí na dvě hlavní ramena, která posléze od severu a jihu obtékají město. Hlavní tok Moravy, tzv. Zámecká strouha protéká severně od Litovle a odděluje od vlastního města Staré Město a Uničovské předměstí. Zde se v minulosti, na splavu Kajetánce, řeka větvila na dvě ramena - dnes již zasypanou Špitálskou strouhu, na níž se nacházel Špitálský mlýn, a Svatojánskou strouhu, kterou pokračuje hlavní tok Moravy.[1]
Západně od města se od Zámecké strouhy odděluje tzv. Městské rameno, zvané také Nečíz. V těsné blízkosti městských hradeb se větví do několika samostatných ramen. Hlavní, poměrně úzký tok Nečízu směřuje napříč městem kolem městského mlýna (nynější elektrárny), podtéká radniční věž, protéká středem náměstí a znovu na východě vytéká z města, aby přivedl vodu k starobylé městské papírně. Severním směrem vytéká z Nečízu tzv. Dušní rameno.[1]
Z jižní strany obtéká Litovel druhé hlavní rameno Moravy, vydělující se na Řimickém stavu, zvané Příkopa. Od něj se v oblasti Olomouckého předměstí odděluje rameno zvané Černá voda, které se záhy spojuje opět s Příkopou a vytváří tak ostrov. Na Příkopě dosud stojí tzv. Přední mlýn, který se v písemných pramenech objevuje od roku 1384.[1]
Dějiny
Město Litovel bylo založeno v 60. letech 13. století z vůle krále Přemysla Otakara II. pravděpodobně převážně německými kolonisty z nedaleké Olomouce pod vedením lokátora a prvního litovelského rychtáře Jindřicha Epicha. V blízkosti zamýšleného města se nacházela stará slovanská osada rybářů, jejíž jméno převzali kolonisté i pro nové osídlení. Původní osada zůstávala po celá staletí v zeměpanském majetku mimo městskou jurisdikci a obyvatelé nového města ji začali nazývat Starým Městem. O starobylosti osídlení svědčí tvar okrouhlice.[1]
Lokátor Epich zvolil pro založení královského města Litovle do té doby neosídlené, těžce dostupné a dobře chráněné místo, obklopené několika rameny řeky Moravy. K samotnému založení došlo pravděpodobně před rokem 1270.[1]
Celou západní stranu náměstí držel rychtář. Na pravém břehu Nečízu stála rychta (dnešní radnice). Na levém břehu stály další budovy uváděné v listině z roku 1287 - budovy patřící rychtáři, horní lázeň, masné a chlebové krámy. Na východní straně stála jatka, za nimi byl později postavený mlýn. První městské domy byly zakládány na mohutných pilotech. Lze předpokládat, že teprve postupně byly přestavovány na kamenné nebo cihelné.[1]
Patrně první vesnicí, kterou již ve 13. století získalo královské město Litovel, byla Červenka. Dalšími vesnicemi litovelského městského panství byl pravděpodobně díl Brníčka, Víska, Tři Dvory, Chořelice a část Mezic.[2]
Výsadu vystavět pevné kamenné hradby získali litovelští měšťané od krále Jana Lucemburského listinou, vydanou v Brně dne 3. února 1327. Panovník povolil obehnat město zdí o výši 16 loktů a v délce 42 obyčejných lánů, tak aby každý rok byly postaveny dva lány. Můžeme předpokládat, že litovelské hradby stály již v roce 1346, kdy město uzavřelo obranný spolek s Olomoucí a Uničovem. Výstavvba hradeb zahrnovala i zbudování bran a obranných věží. Ve směru hlavní severojižní komunikace byly postaveny dvě brány - horní, tzv. Uničovská a dolní zvaná Olomoucká. Na západě a východě vznikly obranné věže - Mlýnská věž u Městského mlýna, za jatkami Jateční věž, a později Prašná věž. Před hradbami byl vykopán příkop naplněný vodou, z vykopané hlíny a štěrku byl navršen val, před ním byl menší příkop s hrází a toto vše obklopovala ramena Moravy. Mimo hradby zůstávalo Olomoucké předměstí s Bílou brankou, obklopené dalším ramenem Moravy (Příkopou), a na severu Uničovské předměstí s areálem řádu sv. Ducha, oddělené Špitálským a Svatojánským ramenem od Starého Města.[1]
Během husitských válek byla Litovel poničena, obyvatelstvo zchudlo, ustal obchodní ruch. Litovel tehdy přišla o charakter královského města a hejtmanem byl ustanoven Karel starší z Vlašimi. Postupně se tento ochranitelský vztah měnil na vztah zástavní. Současně docházelo k postupnému spojování s dalším zástavním zbožím Vlašimů - Úsovem.[1]
Listinou krále Vladislava ze 17. srpna 1513 přechází Litovel a Úsov v dědičný majetek Ladislava z Boskovic. Tímto přestala být zeměpanským majetkem a stala se poddanským městem, dědičným majetkem Boskoviců. Syn Kryštof z Boskovic spojil majetek Úsova a Litovle v jeden celek, který dal roku 1530 vložit do zemských desek. Tři roky přes svou smrtí, roku 1547, prodal Litovel svému strýci, Janu Dětřichovi z Boskovic.
Velký stavební rozmach zaznamenala Litovel s nástupem pánů z Boskovic od roku 1513. Tehdy vznikaly renesanční měšťanské domy na náměstí nebo v jeho těsné blízkosti. Od roku 1550 byla v provozu cihelna v Nasobůrkách, odkud měšťané brali cihly na stavbu svých domů. Kromě měšťanských domů došlo také k přestavbám významných veřejných městských budov - radnice a tzv. panský dům. Majitelé Litovle, páni z Boskovic, prodali v roce 1557 dům, který byl součástí dědičného rychtářství, městu, aby si zde měšťané zřídili radnici. Tak došlo v druhé polovině 16. století i k výstavbě věže.[1]
Roku 1527 získala Litovel do svého městského panství Nasobůrky.[2]
V letech 1529 až 1532 byl renesančně přebudován také kostel sv. Marka se hřbitovem. V období renesančních úprav byla přestavěna i věž kostela. Renesanční podoba kostela zanikla po velkém požáru města 25. dubna 1623 a byla setřena barokní přestavbou.[1]
Z roku 1592 máme první písemnou zmínku o prvním kamenném mostu zbudovaném na jednom rameni řeky Moravy - dnešním Svatojánském mostu.[1]
Velký požár 25. dubna 1623 zničil téměř polovinu města, zvláště severovýchodní část - Uničovské předměstí s klášterem sv. Ducha. Požár vypukl v domě vojenského hejtmana Prasingera, při požáru shořela významná privilegia města i artykule pekařského cechu. V roce 1642 byly litovelské hradby poprvé zdolány, a to Švédy, kteří je po dobytí města nechali z větší části strhnout a rozbořit. Po odchodu Švédů byly znovu postaveny, jejich vojenský význam však v následujících stoletích klesal. Celkový počet obyvatel po třicetileté válce byl necelých tisíc obyvatel. Obnova města začala až po uzavření vestfálského míru v roce 1648.[1]
Poválečná obnova města poznamenala celý městský organismus, změnila doslova tvář celého města. Kromě rozvoje domovní zástavby charakter a tvář města začínají doplňovat i drobná architektonická díla v podobě kamenných křížů, sloupů či soch. Mezi lety 1675 až 1680 dal tehdejší majitel města kníže z Lichtenštejna radikálně přestavět kostel sv. Marka. Nově byla vystavěna kostelní loď, zatímco presbytář, sakristie a věž zůstaly zachovány. Věž byla rekonstruována až v roce 1699.[1]
Roku 1714 ve městě propukla morová nákaza. Sotva skončila stavba morového sloupu na náměstí, propukl ve městě dne 26. července 1724 požár. Vyhořelo 32 měšťanských domů, věznice, obecní dům a radnice.
Roku 1784 byl zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela.[1]
Po požáru roku 1813 byla zbourána věž Olomoucké brány. V letech 1871 a 1872 byly zbořeny Olomoucká a Uničovská brána a došlo k uvolnění a rozšíření hlavní průjezdní komunikace.[1]
Druhá polovina 19. století s sebou přinesla poměrně rychlou proměnu charakteru města i jeho vnější výtvarné stránky. Od roku 1850 se Litovel stala okresním městem. Ve městě vzrůstal i průmysl, který přilákal množství nového obyvatelstva. Na jihozápadní straně bylo historické jádro obklopeno pásem vilkové zástavby. Naproti tomu severní strana se otevřela novým průmyslovým podnikům - flokárna (1870), měšťanský pivovar (1814) aj. V roce 1856 byla zakryta strouha Nečízu, celý prostor náměstí byl nově předlážděn a před radnicí byl zachován pouze jeden z ohrazených otvorů ke strouze. Na místě zbouraných městských kasáren vyrostlo okresní hejtmanství, dále na východní straně náměstí vyrostl Německý dům v duchu jugendstylu. Na severní straně náměstí ustoupila starší zástavba v letech 1884 až 1885 domu Rolnické záložny a na západní straně nově postavené rohové budově pozdější spořitelny. V horní části Komenského ulice byla zrušena historická zástavba a v roce 1864 zde vznikla německá škola.[1]
Roku 1904 byla v novorenezačním stylu postavena budova gymnázia. V roce 1910 získalo město na Husově ulici novostavbu secesní vily starosty Václava Sochy a proti ní stavbu Zvláštního dětského domova.[1]
V roce 1924 došlo k poslední větší demolici městských hradeb, kdy byly zbourány až na malé zbytky za Střelnicí v úseku od městského muzea k elektrárně a současně byla zavezena strouha obtékající opevnění. Na březích obou rybníků na východní straně města vznikla roku 1935 sokolovna.[1]
V šedesátých letech došlo k velmi nevhodnému zásahu do celkové historické zástavby náměstí na jeho jižní straně, kdy hodnotná zástavba renesančních a barokních domů musela ustoupit novostavbě samoobsluhy.[1]
Pamětihodnosti
Zdroje
- ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 1,17 1,18 1,19 ZLÁMAL, Vladislav. Litovel, Konice a okolí: [Monografie]. Brno: Národohospodářská propagace Československa, 1938. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:aa398570-b717-11ec-adf7-5ef3fc9bb22f
- ↑ 2,0 2,1 BARTOŠ, Josef a Milan HOŘÍNEK. Okres Olomouc. Ostrava: Profil, 1981. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:5383b050-0015-11e4-9789-005056827e52