Moravskoslezská republika

Moravskoslezská republika (MSR) je mikronárodní celek nacházející se na území historické Moravy a Slezska ve střední Evropě. Území má rozlohu 24 553 km² a žije zde okolo 4,2 milionu obyvatel. Hlavním městem MSR je Olomouc, oficiálním jazykem jsou moravština a slezština, přičemž se užívá i čeština a slovenština.

Historické kořeny Moravskoslezské republiky sahají až k Velkomoravské říši (9. století), která byla prvním státním útvarem západních Slovanů na tomto území. Po jejím zániku se Morava a Slezsko staly součástí Zemí koruny české, později habsburské monarchie a následně Rakousko-Uherska. Po jeho rozpadu v roce 1918 byla oblast začleněna do nově vzniklého Československa. Od roku 1993, po rozdělení Československa, se Morava i Slezsko staly součástí České republiky. Projekt Moravskoslezské republiky symbolicky navazuje na bohatou historii tohoto území, jeho kulturní a regionální identitu, a snaží se podpořit povědomí o moravské a slezské svébytnosti.

Moravskoslezská republika funguje jako parlamentní republika s vlastní ústavou a zákonodárným sborem, který přijímá zákony upravující veřejný život na území republiky. Mezi státní symboly MSR patří vlajka se zlato-červenými barvami a znak s šachovanou orlicí, které jsou symbolem historické Moravy a Slezska.

Etymologie

Název Moravskoslezská republika odkazuje na historická území Morava a Slezsko, která tvoří základ identity tohoto mikronárodního celku.

• Morava: Jméno Morava pravděpodobně pochází z názvu řeky Moravy, která protéká celým územím a byla centrálním bodem osídlení a obchodu. Etymologické zkoumání slova Morava naznačuje souvislost s indoevropským kořenem *mer/*mor, který znamená „voda“ nebo „močál“. Tento výklad je podložen teorií, že řeka Morava měla zásadní význam pro rozvoj regionu a jeho pojmenování.
• Slezsko: Název Slezsko je odvozen od starého názvu kmene Slezanů, kteří obývali tuto oblast. Jejich jméno pravděpodobně pochází ze slovanského kořene Slęg, který označoval mokřady nebo bažinatou oblast, což reflektuje tehdejší přírodní podmínky v regionu. Historické záznamy ukazují, že v průběhu času byly podobné výrazy použity pro celou oblast, kterou dnes nazýváme Slezsko.

Přidáním přívlastku republika se pak odkazuje na současnou formu státního uspořádání s důrazem na parlamentní systém a demokratické principy.

Dějiny

Nejstarší dějiny

První známky osídlení Moravy a Slezska pocházejí z paleolitu, přibližně před 800 tisíci lety, kdy se zde usadil člověk heidelberský. O přítomnosti prvních lidských společenství svědčí nálezy kamenných nástrojů v lokalitách, jako je Stránská skála nebo Červený kopec v Brně. Významným mezníkem je doba středního paleolitu, kdy na území Moravy a Slezska žili neandertálci. Jejich pozůstatky byly nalezeny v jeskyních Kůlna, Švédův stůl či Šipka, kde archeologické nálezy dokládají jejich schopnosti a životní styl přizpůsobený drsným klimatickým podmínkám.

S příchodem Homo sapiens v mladém paleolitu nastal kulturní rozkvět. Oblasti pod Pálavou, zejména Dolní Věstonice a Pavlov, se staly významnými centry pravěké kultury. Archeologové zde objevili nástroje, zbytky obydlí i umělecké předměty, jako je slavná Věstonická venuše – symbol duchovního života a víry v plodnost. Obyvatelé neolitu zde po sobě zanechali první keramiku, důkazy o počátcích zemědělství a náboženských rituálech, což ukazuje na pokročilou společnost, která začala měnit krajinu a žít usedlým způsobem života.

Zásadní změnu přinesla přítomnost Keltů koncem 4. století př. n. l., které lze považovat za první historicky známé etnikum v oblasti. Keltská kultura na Moravě a ve Slezsku přetrvala několik staletí a dodnes se z ní zachovalo mnoho artefaktů, jako jsou mince, šperky a zbraně. Kolem přelomu letopočtu začali Kelty vytlačovat germánské kmeny, což vedlo k mísení kultur a vzniku nových společenských struktur.

Po odchodu keltských kmenů a příchodu Germánů se na území Moravy a Slezska vytvořila společnost, která postupně navazovala kontakty s Římskou říší. Dunaj v té době tvořil přirozenou hranici mezi Germány na severu a římskými provinciemi na jihu, jako byla Pannonie. Přítomnost Římanů se na Moravě a ve Slezsku projevovala především obchodními styky, v rámci kterých se na Moravu dostávaly luxusní výrobky a římské mince, které byly ceněné mezi místním obyvatelstvem. Významný vliv měly římské vojenské posádky rozmístěné na jižní hranici, které přinášely nejen obchod, ale i kulturní výměnu mezi oběma civilizacemi.

Koncem 4. století našeho letopočtu začalo období tzv. stěhování národů, kdy územím Moravy a Slezska prošlo mnoho různých kmenů. Toto období přineslo značné změny v populaci a vedlo k opuštění mnoha původních osad. Přibližně v 6. století začali na Moravu a do Slezska pronikat první Slované, kteří se zde usazovali a postupně asimilovali zbytky germánských kmenů. Slované na Moravě i ve Slezsku zakládali trvalé osady a postupně začali kultivovat krajinu, stavět první dřevěné pevnosti a organizovat místní společnost.

V 7. století se území dnešní Moravy stalo součástí Sámovy říše, prvního známého slovanského státního útvaru v Evropě. Tento kmenový svaz sjednotil Slovany v boji proti Avarům, kteří po dlouhou dobu dominovali střední Evropě a vyžadovali od slovanských kmenů tribut. Sámova říše poskytla Slovanům na Moravě a ve Slezsku základ pro vlastní vojenskou a politickou organizaci, což připravilo cestu k pozdějšímu vytvoření Velké Moravy, prvního skutečně centralizovaného státního útvaru na tomto území.

Velkomoravská říše

Velkomoravská říše (833–907) představuje klíčové období v dějinách Moravy a Slezska a první skutečně organizovaný státní útvar západních Slovanů na území střední Evropy. Tento státní celek byl založen kolem roku 833 knížetem Mojmírem I., který sjednotil několik slovanských kmenů a položil základy pevného státu s centrem na Moravě. Mojmír sjednotil místní slovanské kmeny a rozšířil území říše, čímž vznikla mocná říše, která sahala od dnešní Moravy a Slezska až na území dnešního Slovenska a Rakouska.

Vrcholného rozmachu dosáhla Velkomoravská říše za vlády knížete Rastislava (846–870) a jeho nástupce Svatopluka (871–894). Rastislav, usilující o posílení nezávislosti na Franské říši, přizval v roce 863 na Moravu byzantské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, aby šířili křesťanství v jazyce srozumitelném místním Slovanům. Tito misionáři nejenže vytvořili staroslověnské písmo – hlaholici, ale také položili základy kulturní a duchovní identity, která hrála klíčovou roli v další historii této oblasti. Rastislavův krok měl dalekosáhlé důsledky – posílil národní uvědomění a upevnil křesťanskou víru, díky čemuž se Velká Morava stala kulturním centrem Slovanstva.

Po Rastislavově smrti převzal vládu jeho synovec Svatopluk, pod jehož vedením dosáhla říše svého největšího územního rozmachu. Svatopluk upevnil svou moc a území rozšířil o oblasti Čech, Horního Rakouska, Maďarska a části Polska a Slovenska. Diplomacií i vojenskou silou dokázal udržet nezávislost Velké Moravy na Franské říši a získat respekt mezi okolními národy. Říše se v tomto období stala významnou mocností ve střední Evropě, která měla klíčový vliv na kulturní, náboženský a politický vývoj regionu.

Po Svatoplukově smrti v roce 894 začala říše postupně upadat. Vnitřní spory, konflikty mezi dědici a zvyšující se tlaky z okolních zemí, zejména ze strany Maďarů, oslabily jednotu Velké Moravy. V roce 907 byla říše poražena Maďary v bitvě u Bratislavy, což znamenalo její zánik. Přesto se odkaz Velkomoravské říše dochoval v kulturních a duchovních tradicích Moravy a Slezska a její dědictví se stalo základem pro formování dalších slovanských států ve střední Evropě.

Středověk a raný novověk

Po zániku Velkomoravské říše se území Moravy a Slezska dostalo pod vliv českých knížat z rodu Přemyslovců, kteří v 10. století upevnili svou moc v Čechách a postupně rozšiřovali své území na Moravu. Prvním významným panovníkem, který připojil Moravu k českému knížectví, byl Břetislav I., jehož vojenské tažení v roce 1031 vedlo k pevnějšímu začlenění Moravy do českého státu. Přemyslovci udrželi vládu nad Moravou a Slezskem s výraznou mírou autonomie, kterou udělovali moravským knížatům.

Ve 13. století se Morava stala markrabstvím, přičemž moravská šlechta měla značný vliv na správu země. Toto období bylo charakterizováno rozvojem měst, obchodu a vzestupem moravských městských center, jako byly Brno a Olomouc. Slezsko se v téže době postupně dostávalo pod vliv polských Piastovců a německých rytířů, ačkoli stále udržovalo vazby na české země. Roku 1311 se na český trůn dostal rod Lucemburků, což vedlo k dalšímu rozkvětu a posílení Moravy i Slezska. Karel IV., český král a císař Svaté říše římské, Moravu posílil politicky i ekonomicky a zavedl četná privilegia pro moravské stavy.

V období husitských válek (15. století) se Morava a Slezsko ocitly uprostřed náboženských a politických konfliktů, které rozdělily české země. Přestože Morava zůstala většinou katolická, došlo zde k ozbrojeným střetům mezi husity a katolickými stavy. Tato rozdělení se ještě prohloubila v době vlády Jiřího z Poděbrad, který byl českým králem a podporoval husitství. Slezsko se postupně přiklonilo na stranu římsko-katolické církve a udržovalo si určitou autonomii od Českého království.

V 16. století přešla Morava a Slezsko pod vládu Habsburků, což znamenalo začátek raně novověké éry. Toto období přineslo rozmach renesanční kultury a hospodářský růst, který podporovaly bohaté moravské šlechtické rody, jako byli Pernštejnové a Žerotínové. Významná města, jako je Olomouc, Brno, Znojmo či Jihlava, se stala centry obchodu a umění. Reformace, která se šířila Evropou, našla podporu zejména mezi moravskou šlechtou a měšťanstvem, zatímco habsburská správa podporovala katolickou protireformaci.

Během třicetileté války (1618–1648) však Morava a Slezsko utrpěly rozsáhlé škody, když byly opakovaně napadeny vojsky švédské, císařské i spojenecké. Obnovení zemského zřízení po válce vedlo k centralizaci moci pod kontrolou Habsburků, kteří silně omezili autonomii moravských stavů a prosadili katolictví jako státní náboženství. V roce 1628 vydal císař Ferdinand II. Obnovené zřízení zemské, které zásadně omezilo práva moravské šlechty a upevnilo habsburský absolutismus. Toto období také přineslo novou vlnu rekatolizace a definitivně upevnilo moc Habsburků nad Moravou a Slezskem.

Raný kapitalismus a cesta k Československu

Po skončení třicetileté války a během 18. století prošla Morava i Slezsko výraznými hospodářskými a společenskými změnami. Pod vlivem reforem Marie Terezie a jejího syna Josefa II. docházelo k modernizaci státní správy, zavedení povinné školní docházky a reformám, které měly podpořit rozvoj zemědělství, průmyslu a obchodu. V roce 1775 bylo v Moravě a Slezsku zrušeno nevolnictví, což vedlo k vyšší mobilitě obyvatel a růstu městské populace. Tímto krokem byly položeny základy pro rozvoj raného kapitalismu, který se v následujícím století projevil průmyslovou revolucí.

Během 19. století se Morava a Slezsko staly centry průmyslové výroby v rakouské monarchii. Rozvinul se zejména textilní průmysl v Brně, hutní a těžební průmysl v Ostravě a Opavě. Došlo k výraznému nárůstu počtu továren a rozšíření železniční sítě, která podpořila ekonomické propojení regionu s ostatními částmi rakousko-uherské monarchie. S růstem průmyslu se objevily také nové společenské třídy, jako byla dělnická třída, která se zasazovala o zlepšení pracovních podmínek a sociálních práv. Na přelomu 19. a 20. století se začaly objevovat první stávky a vznikly dělnické spolky i politické strany, které bojovaly za práva dělníků.

Politická emancipace Moravy a Slezska se zvyšovala také díky národnímu obrození. Čeští intelektuálové a politikové v Moravě i Slezsku usilovali o kulturní a politická práva pro slovanské národy v rámci rakousko-uherského mocnářství. Morava, která se těšila jisté autonomii v rámci Zemí koruny české, získala v roce 1861 zemský sněm se sídlem v Brně, kde byla projednávána lokální legislativa. Podobně i ve Slezsku se posilovalo národní uvědomění, které však bylo ovlivněno smíšeným česko-německým obyvatelstvem.

První světová válka (1914–1918) přinesla pro obyvatele Moravy a Slezska značné utrpení a hospodářský úpadek. Vojenská mobilizace vedla k odchodu mnoha mužů na frontu, zatímco nedostatek potravin a materiálu zhoršoval životní podmínky. Během války se mezi slovanským obyvatelstvem zvýšila touha po národní samostatnosti. Klíčovou roli sehrál Tomáš Garrigue Masaryk, který se zasadil o mezinárodní podporu pro myšlenku samostatného československého státu. Na konci války, 28. října 1918, byla vyhlášena nezávislost Československa, což znamenalo zásadní změnu v historii Moravy a Slezska, které se staly pevnou součástí nového státu. Tento nový útvar sjednotil Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus a otevřel novou kapitolu v historii regionu, nyní jako součást demokratického Československa.

Období první Československé republiky, druhé světové války a okupace

Po vzniku Československa v roce 1918 vstoupily Morava a Slezsko do nové éry jako součást demokratického státu, který zahrnoval Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. První republika (1918–1938) byla obdobím politické a ekonomické konsolidace i modernizace. Morava a Slezsko zůstávaly průmyslovým srdcem republiky, kde se soustřeďovaly těžký průmysl, textilní výroba a těžba uhlí. Region čelil také novým výzvám v podobě národnostních napětí, zejména ve Slezsku, kde se střetávaly české, německé a polské zájmy. Slezsko si uchovalo svoji smíšenou národnostní strukturu, což se projevilo zejména v těžce zkoušeném Těšínsku, jehož rozdělení mezi Československo a Polsko proběhlo v roce 1920.

Hospodářská krize v 30. letech zasáhla průmyslové regiony Moravy a Slezska obzvlášť tvrdě. Mnoho továren bylo nuceno omezit či ukončit výrobu, což vedlo k vysoké nezaměstnanosti a vzestupu sociálního napětí. V této atmosféře rostl vliv politických extremistů, především německých nacionalistů v pohraničí, kteří podporovali sudetoněmeckou stranu Konrada Henleina. Po mnichovské dohodě v roce 1938 byly Morava a Slezsko postiženy ztrátou pohraničních oblastí ve prospěch nacistického Německa, což zasáhlo jak hospodářství, tak stabilitu republiky.

Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 bylo území Moravy a Slezska začleněno do Protektorátu Čechy a Morava. V tomto období byla česká správa podřízena německým okupačním úřadům, které tvrdě potlačovaly jakýkoliv odpor. Během války docházelo k rozsáhlé germanizaci a represe vůči obyvatelstvu se stupňovaly. Obyvatelé Moravy a Slezska se zapojili do odboje jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Hnutí odporu organizovalo sabotáže a tajné akce, jako byla operace Anthropoid, která vedla k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942.

Druhá světová válka znamenala pro Moravu a Slezsko těžké období plné perzekucí, násilí a ničení. Mnoho občanů židovského původu bylo deportováno do koncentračních táborů, zatímco další oběti byly internovány za svou politickou činnost nebo za účast v odboji. V roce 1945, během posledních měsíců války, byla území Moravy a Slezska svědkem intenzivních bojů mezi ustupujícími německými vojsky a postupující sovětskou armádou. Konec války přinesl osvobození regionu, ale také poválečné vyrovnání s německou menšinou, která byla z velké části odsunuta z Československa.

Poválečné období a reálný socialismus

Po druhé světové válce se Československo včetně Moravy a Slezska ocitlo v procesu poválečné obnovy, který byl doprovázen výraznými politickými, demografickými a ekonomickými změnami. Jedním z nejvýznamnějších poválečných procesů byl odsun německého obyvatelstva z pohraničí, který se týkal i Moravy a Slezska. Tento zásah vedl k výrazné změně etnické struktury regionu, kde byl dosud silný podíl německy mluvícího obyvatelstva. Na jejich místo přicházeli osídlenci z vnitrozemí i volyňští Češi a další navrátilci z emigrace, což významně proměnilo strukturu osídlení a mělo dopad na místní ekonomiku i kulturu.

V roce 1948 se po únorovém převratu chopila moci Komunistická strana Československa (KSČ), což přineslo zásadní změny ve společnosti. V rámci centrálně plánovaného hospodářství došlo k znárodnění průmyslu, obchodu a zemědělství. Morava a Slezsko, jako tradičně průmyslové regiony, se staly klíčovou součástí těžkého průmyslu v Československu. Ostravsko se stalo jedním z hlavních center těžby uhlí a hutnictví, a celý region procházel masivní industrializací. Tento proces vedl k výstavbě nových průmyslových center a bytových sídlišť, což přilákalo pracovní síly z celého Československa a změnilo demografickou strukturu oblasti.

V 60. letech dochází v Československu k částečnému politickému uvolnění, což kulminovalo v roce 1968 obdobím Pražského jara, kdy se obyvatelé Moravy i Slezska, zejména studenti a intelektuálové, aktivně zapojovali do politického života a podporovali reformní hnutí usilující o „socialismus s lidskou tváří“. Morava a Slezsko byly dějištěm mnoha demonstrací a veřejných setkání, které měly za cíl podpořit demokratizační změny. Tyto snahy však byly v srpnu 1968 násilně potlačeny invazí vojsk Varšavské smlouvy. Okupace přinesla konec reformního procesu a nástup normalizace, která přísně kontrolovala veřejný život a prosazovala tvrdou cenzuru.

Období normalizace (70. a 80. léta) se neslo ve znamení upevnění moci KSČ a centralizované kontroly nad všemi aspekty společenského života. Morava a Slezsko se během této doby staly průmyslovým centrem, kde bylo upřednostňováno zvyšování produkce na úkor ochrany životního prostředí. Vysoká koncentrace těžkého průmyslu přispěla k vážnému znečištění ovzduší, vod i půdy, což ovlivnilo zdraví obyvatel a životní podmínky v regionu. Přes přísný dohled a represe však v podzemí i nadále působily disidentské skupiny a v Ostravě, Brně i dalších městech vznikala ilegální hnutí, která prosazovala demokratické změny.

Toto období reálného socialismu skončilo v listopadu 1989 Sametovou revolucí, která se odehrála i v hlavních moravských a slezských městech, kde tisíce lidí vyjádřily svou nespokojenost s režimem. Revoluce vedla k pádu komunistického režimu, obnovení demokratických principů a k zahájení transformace společnosti směrem ke kapitalismu.

Období po roce 1989 a současnost

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla Moravě a Slezsku, stejně jako celému Československu, demokratické změny a přechod na tržní ekonomiku. V rámci tohoto procesu došlo k rozsáhlé privatizaci státních podniků, což vedlo k výrazným změnám v regionální ekonomice. Mnoho dříve prosperujících podniků v Moravě a Slezsku, zejména v oblasti těžkého průmyslu a textilní výroby, bylo privatizováno nebo zkrachovalo, což způsobilo nárůst nezaměstnanosti a zasáhlo životní úroveň obyvatel. Vysoká nezaměstnanost, především na Ostravsku a v dalších průmyslových regionech, přetrvávala ještě po několik dalších let a vedla k odlivu obyvatel do jiných částí republiky.

V roce 1997 zasáhly Moravu a Slezsko ničivé povodně, které byly jednou z největších přírodních katastrof v historii regionu. Záplavy způsobily rozsáhlé škody na majetku, infrastrukturu a přinesly i ztráty na lidských životech. Mnoho obcí a měst, zejména na Moravě, bylo zcela zaplaveno a muselo být obnoveno. Povodně měly nejen finanční, ale i dlouhodobý sociální dopad, který prohloubil ekonomické problémy v oblastech, jež se stále vzpamatovávaly z porevolučního ekonomického otřesu.

V květnu 2011 byl v oblasti Šumperka založen první moravský mikronárod s názvem Stát Morava, jehož cílem bylo podpořit moravskou kulturní identitu a obnovu moravské suverenity. Tento mikronárod se později rozšířil na celé území Moravy a Slezska a propagoval myšlenku moravské autonomie a podporu moravské kultury, jazyka a literatury, známou jako moravistika. V létě roku 2012 však Morava jako samostatný mikronárod zanikla, nejprve se připojila k obnovenému SSSR a následně k federativnímu Československu. Přesto si Stát Morava udržel významný kulturní vliv, zejména v oblasti podpory moravského jazyka.

Napětí v rámci Československa eskalovalo v létě 2017, což vedlo k rozpuštění federace. Zatímco Česká a Slovenská socialistická republika zanikly, Moravská socialistická republika se přetransformovala v nezávislou Moravskou republiku. Nový stát však čelil složitým výzvám spojeným s definicí národní a jazykové identity, složitým administrativním uspořádáním a malou účastí občanů v politickém životě. V říjnu 2018 byla přijata zásadní rozhodnutí k posílení identity a stability mikronároda, což vyústilo v přijetí Ústavy a přejmenování na Moravskoslezskou republiku 28. října 2018.

Dnešní Moravskoslezská republika se nadále potýká s výzvami spojenými s posilováním národní identity, správou země a zapojením občanů do veřejného života.

Geografie

Podrobnější informace naleznete na Geografie Moravskoslezska.

Moravskoslezská republika se nachází na severní polokouli, blíže k severnímu pólu než k rovníku. Na jejím území se užívá středoevropský čas, který je o jednu hodinu napřed oproti světovému času (UTC+1) a v létě se posouvá na středoevropský letní čas (UTC+2). Moravskoslezská republika leží ve střední Evropě, což jí dává strategickou polohu blízko k několika evropským kulturním a hospodářským centrům. Jako vnitrozemský stát nemá přístup k moři; nejbližším mořem je Jadran, který se nachází přibližně 300 km jižně od hranic.

Moravskoslezská republika sousedí s Českou republikou na západě, Polskem na severu, Slovenskem na východě a Rakouskem na jihu. Hranice jsou zčásti tvořeny přirozenými přírodními útvary, jako jsou řeky a horské hřebeny. Krajina je charakterizována pestrým reliéfem, kde se na severu a východě nacházejí Karpaty s pohořími, jako jsou Beskydy a Jeseníky, zatímco jižní část země tvoří úrodné nížiny a rovinaté oblasti.

Rozloha Moravskoslezské republiky činí 24 553 km², čímž se řadí mezi menší evropské země. Území má čtvercový tvar. Zemi protíná hlavní evropské rozvodí, které rozděluje území na oblasti odvádějící vodu do dvou moří – Baltského a Černého moře, přičemž většina hlavních řek směřuje na jih, kde napájí povodí Dunaje.

Povrch

Povrch Moravskoslezska je velmi rozmanitý a pestrý, zahrnuje jak horské oblasti, tak nížiny a údolí.

Morava se může pochlubit několika významnými pohořími. Na severu se táhne Hrubý Jeseník s nejvyšším vrcholem celého Moravskoslezska Pradědem, který dosahuje výšky 1 491 m n. m. Další důležitá pohoří zahrnují Rychlebské hory, Králický Sněžník a Orlické hory. Na východě Moravy se nachází Beskydy, které je součástí Karpat. Nejvýznamnějším vrcholem Beskyd je Lysá hora s výškou 1 324 m n. m. Střední část Moravy je převážně rovinatá, například úrodná Haná, která je známa svými zemědělskými plochami.

Slezsko se rozkládá na severu Moravskoslezska a má rovněž pestrý povrch. Severní část Slezska je převážně nížinná, patří sem například Ostravská pánev, která je známá svým průmyslovým charakterem. Jižní část Slezska je hornatější, s významnými pohořími jako jsou Jeseníky a Beskydy. Hrubý Jeseník s již zmíněným Pradědem tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Slezskem.

Významné nížiny v Moravě zahrnují Dolnomoravský úval, který se rozkládá podél řeky Moravy a tvoří přechod mezi moravskými a slovenskými nížinami. Další důležitou nížinou je Hornomoravský úval, který se nachází v okolí měst Olomouc a Přerov a je známý svou úrodností a hustou sítí vodních toků.

Morava a Slezsko jsou také bohaté na řeky a vodní toky. Nejvýznamnější řekou je Morava, která pramení v Jeseníkách a protéká celou Moravou až na Slovensko, kde se vlévá do Dunaje. Další důležité řeky zahrnují Odru, která pramení v Oderských vrších a pokračuje do Polska, a Dyji, která tvoří hranici s Rakouskem.

Podnebí

V Moravskoslezsku panuje mírné podnebí, které je však značně ovlivněno geografickými podmínkami a nadmořskou výškou jednotlivých oblastí. Podnebí je zde přechodného typu mezi oceánským a kontinentálním, což znamená, že počasí může být velmi proměnlivé. Léta jsou obvykle teplá až horká, zatímco zimy mohou být chladné s dostatkem sněhu, zejména v horských oblastech.

Podnebí v Moravskoslezsku lze rozdělit do tří hlavních klimatických oblastí: teplé, mírné a chladné. Teplá oblast se nachází zejména v nížinách a nízko položených kotlinách jako je například Haná nebo jižní Morava, kde roční průměrné teploty dosahují kolem 10 °C a srážky dosahují přibližně 550 mm ročně.

Mírná oblast zahrnuje střední polohy do 600 m nm. m., jako jsou například oblasti Blanenského krasu nebo Beskydy. V této oblasti jsou teploty mírně nižší a srážky vyšší než v nížinách, průměrné roční srážky se pohybují kolem 700-800 mm.

Chladná oblast se rozprostírá ve vyšších polohách nad 600 m nm. m., jako jsou Jeseníky nebo Moravskoslezské Beskydy, kde jsou zimy delší a chladnější s větším množstvím sněhu. Průměrná teplota v těchto oblastech může klesnout pod 0 °C, a roční srážky mohou přesáhnout 1000 mm.

Vítr v Moravskoslezsku většinou proudí ze západních a severozápadních směrů, což přináší vlhký vzduch z Atlantiku. Tento vítr může výrazně ovlivnit počasí, zejména v zimních měsících, kdy může přinést výrazné ochlazení a sněhové přeháňky.

Vodstvo

Řeky na území Moravskoslezska patří převážně do úmoří Černého moře, kam je odvádí řeka Morava s přítoky. Nejvýznamnější řekou na Moravě je právě Morava, která pramení v Jeseníkách a protéká Olomoucí a Uherským Hradištěm, než se vlévá do Dunaje na hranicích s Rakouskem. Další významné řeky jsou Svratka, Svitava, Dyje a Bečva. Ve Slezsku je pak hlavní řekou Odra, která pramení na území Moravskoslezské republiky a pokračuje do Polska, kde se vlévá do Baltského moře. Mezi další významné řeky Slezska patří Opava a Ostravice.

Na území Moravskoslezska se nachází několik významných jezer a vodních nádrží. Jednou z nejznámějších je vodní nádrž Nové Mlýny na řece Dyji, která se skládá ze tří částí a slouží jak k rekreačním účelům, tak i k zavlažování a ochraně před povodněmi. Dalšími významnými vodními nádržemi jsou Vranovská přehrada na řece Dyji, která patří k oblíbeným turistickým destinacím, a Brněnská přehrada na řece Svratce, která je známá nejen pro své rekreační možnosti, ale také pro pořádání ohňostrojových festivalů.

Podzemní voda

Moravskoslezsko je bohaté na podzemní vody, zejména v oblasti karpatských flyšových pásem a v nížinách. Významné zásoby podzemních vod se nacházejí například v oblasti Litovelského Pomoraví a na Hané. Morava je rovněž známá pro své minerální prameny, které se využívají jak k léčebným účelům, tak i jako stolní vody. Mezi nejznámější lázeňská města patří Luhačovice, kde vyvěrá známá minerální voda Vincentka, a Teplice nad Bečvou, kde se nachází léčivé sirné prameny. Další významné minerální prameny lze nalézt v oblasti Slovácka a Moravskoslezských Beskyd.

Podzemní voda nasycená minerály má i rekreační význam, například v termálních lázních ve Velkých Losinách, kde se návštěvníci mohou koupat v léčivé termální vodě.

Půdy

Půdní kryt na území Moravskoslezska je díky pestré geologické stavbě a rozmanitým krajinným prvkům velmi různorodý. Půda zde představuje klíčový přírodní zdroj a jeden z hlavních přírodních potenciálů regionu. Z celkové rozlohy půdy tvoří orná půda přibližně 40 %, louky a pastviny kolem 15 % a lesy zabírají asi 45 % území. Nejvíce jsou zde zastoupeny hnědé lesní půdy, které jsou typické pro lesnaté oblasti. V krasových oblastech se často vyskytují rendziny, zatímco v nížinách lze najít nejúrodnější černozemě a hnědozemě.

V Moravskoslezsku je problém ohrožení půd erozí a svahovými pohyby. Navíc dochází k úbytku zemědělské půdy ve prospěch zastavěných ploch, což představuje významnou výzvu pro ochranu tohoto cenného přírodního zdroje.

Geografické zajímavosti

Světové strany:

• Nejsevernější bod: Bílá Voda (50° 27' s. š., 16° 54' v. d.)
• Nejjižnější bod: Soutok Moravy a Dyje (48° 37' s. š., 16° 56' v. d.)
• Nejzápadnější bod: Česká Olešná (49° 11' s. š., 15° 7' v. d.)
• Nejvýchodnější bod: Bukovec (49° 33′ s. š., 18° 51′ v. d.)

Nadmořská výška:

• Nejvyšší bod: Praděd (1 491 m n. m.)
• Nejnižší bod: Soutok Moravy a Dyje (150 m n. m.)

Střed:

• Střed Moravskoslezské republiky: Určice (49° 25' s. š., 17° 4' v. d.)

Geologie

Geologická stavba Moravskoslezska je velmi různorodá. Západní část Moravy a jihovýchodní část Slezska tvoří převážně Český masiv, který je složen z různých krystalických hornin, jako jsou žuly, ruly a svory. Český masiv je jednou z nejstarších částí zemské kůry ve střední Evropě a jeho geologická historie sahá až do prekambria. Na východě Moravy se nachází Karpaty, které jsou známé svou geologickou rozmanitostí a mladšími sedimentárními vrstvami. Tato pohoří vznikla během alpínského vrásnění a zahrnují různé typy hornin, včetně vápenců, pískovců a jílovců.

Pohoří

Moravskoslezsko se pyšní několika významnými pohořími, která jsou součástí Českého masivu a Západních Karpat.

Na severu Moravy se rozkládají Jeseníky, které tvoří nejvyšší pohoří celého regionu. Jeseníky jsou převážně složeny z metamorfovaných hornin, jako jsou ruly a svory, což odráží jejich geologickou historii a složení.

Dalším důležitým pohořím je Králický Sněžník, ležící na pomezí Moravy a Čech, které se vyznačuje svými specifickými geologickými útvary.

Českomoravská vrchovina, umístěná mezi Čechami a Moravou, se vyznačuje zaoblenými vrcholy a širokými údolími, přičemž je převážně tvořena starohornickými horninami, které se vyvinuly v průběhu dlouhých geologických období.

Západní Karpaty zahrnují několik pohoří na území Moravskoslezska. Moravskoslezské Beskydy představují nejrozsáhlejší pohoří Západních Karpat v Moravskoslezské republice, jehož geologická struktura je odrazem složité historie těchto oblastí.

Bílé Karpaty se nacházejí na hranici mezi Moravskoslezskou republikou a Slovenskem a jejich geologická skladba zahrnuje různé typy hornin.

Javorníky, další pohoří Západních Karpat, se vyznačují dlouhými hřebeny a hlubokými údolími, které byly formovány erozními procesy.

Moravský kras, ležící severně od Brna, je známý svými vápencovými útvary a krasovými jevy. Mezi nejvýznamnější geologické formace patří Punkevní jeskyně a propast Macocha, které ilustrují rozsáhlou krasovou činnost v této oblasti.

Kotliny a nížiny

Vněkarpatské sníženiny představují významnou část geologické struktury Moravy, přičemž každá z těchto oblastí má své specifické rysy. Západní Vněkarpatské sníženiny zahrnují různé geomorfologické jednotky, jako je Weinviertelská pahorkatina, která je tvořena převážně sprašovými sedimenty, jež se vyznačují dobrou úrodností. Dyjsko-svratecký úval je další klíčovou oblastí, jejíž geologická stavba je ovlivněna terciérními usazeninami, včetně písku a jílu, což zajišťuje příznivé podmínky pro zemědělství. Hornomoravský úval, který se nachází mezi pohořím Jeseníků a Moravským krasem, je charakterizován přírodními procesy eroze a sedimentace, což vedlo k vytvoření komplexní mozaiky různých biotopů.

Vyškovská brána a Moravská brána jsou dalšími významnými prvky, které spojují severní a jižní část Moravy, přičemž jejich geologická struktura ukazuje na složité interakce mezi různými geologickými vrstvami, jako jsou druhohorní a třetihorní usazeniny. Severní Vněkarpatské sníženiny, reprezentované Ostravskou pánví, jsou bohaté na uhlí a další minerální suroviny, což se přímo odráží v jejich geologické stavbě, která je tvořena převážně karbonátovými a pískovcovými sedimenty.

Středopolské nížiny, konkrétně Slezská nížina a její Opavská pahorkatina, jsou další oblastí, která se vyznačuje rozmanitou geologickou strukturou. Tato oblast je tvořena převážně sedimentárními horninami, což zajišťuje úrodnost půdy a rozvoj zemědělství.

Vídeňská pánev, zejména Jihomoravská pánev, je další klíčovou oblastí, kde se nachází Dolnomoravský úval. Ten je charakterizován různorodými sedimentárními vrstvami, které vznikly v důsledku říčních procesů a eroze. Záhorská nížina, včetně její Chvojnické pahorkatiny, pak doplňuje tuto geologickou mozaiku, jejíž vrstvy ukazují na složité historické geologické procesy, které formovaly krajinu během tisíciletí.

Těžba nerostných surovin

Těžba nerostných surovin hraje klíčovou roli v průmyslovém rozvoji Moravskoslezska. Tento region má bohatou historii těžebního průmyslu, který ovlivňuje hutní výrobu, chemický a stavební průmysl, a zásobuje další průmyslová odvětví.

Mezi energetickými surovinami se zde těží především černé uhlí, které má dlouhou tradici zejména v Ostravské pánvi. Těžba černého uhlí pokrývá významnou část domácí spotřeby a hraje klíčovou roli v energetickém zajištění regionu. Na území Moravskoslezska se v menší míře těží také zemní plyn, který se využívá jak pro průmyslové účely, tak pro domácnosti.

Co se týče rud, Moravskoslezsko bylo v minulosti významnými producenty železné rudy, především v oblasti Jeseníků. Přestože těžba železné rudy zde již zanikla, oblast má stále ekonomický potenciál v jiných ložiskách nerostných surovin.

Region je také bohatý na nerudné suroviny, mezi něž patří vápenec, dolomit, kaolin a stavební kámen. Těžba vápence a dolomitu je klíčová pro cementářský průmysl a výrobu stavebních materiálů. Kaolin je důležitý pro keramický průmysl, kde se využívá při výrobě porcelánu a jiných keramických výrobků.

Jeskyně

Geologická stavba Moravskoslezska je rovněž bohatá na krasové útvary, které představují významné přírodní památky. Krasová činnost zde vytvořila řadu jeskyní, z nichž mnohé jsou přístupné veřejnosti a lákají jak turisty, tak odborníky.

Mezi nejvýznamnější jeskyně patří Punkevní jeskyně v Moravském krasu, která je známá svým podzemním říčním systémem a nádhernými krápníkovými útvary. Další významnou jeskyní je Javoříčská jeskyně, která vyniká svou bohatou krápníkovou výzdobou.

Příroda

Moravskoslezská republika se pyšní rozmanitou a bohatou přírodou, která je výsledkem její geografické polohy a rozdílných klimatických podmínek v různých částech území. Díky těmto přírodním podmínkám se zde nachází pestrá biodiverzita fauny a flóry. Dosud bylo na jejím území popsáno několik tisíc druhů rostlin a zvířat, včetně vzácných a chráněných druhů, které jsou jedinečné pro tento region. Mnoho druhů zdejší flóry a fauny je přizpůsobeno specifickým podmínkám jednotlivých oblastí, od nížin až po horské pásma Beskyd a Jeseníků.

Rostlinstvo

Moravskoslezská republika leží v oblasti listnatých a smíšených lesů mírného pásma. V nížinách a teplejších částech země se vyskytují hlavně duby a lípy, zatímco na svazích hor převládají bukové lesy, které ve vyšších nadmořských výškách přecházejí ve smrkové porosty. Lesy pokrývají přibližně třetinu území, přičemž mezi typické dřeviny zde patří dub, buk a smrk. Na slunných a teplých svazích jižní Moravy se nacházejí tzv. stepní a lesostepní oblasti, kde rostou vzácné druhy bylin a dalších teplomilných rostlin. Tyto oblasti jsou domovem řady unikátních druhů rostlin a hmyzu, které nejsou běžně jinde v regionu.

Živočišstvo

Fauna Moravskoslezské republiky se podobně jako rostlinstvo liší podle typu prostředí. Nížiny a stepní oblasti poskytují domov druhům, jako jsou zajíci, bažanti a různé druhy hrabošů. Listnaté a smíšené lesy jsou bohaté na zvěř, včetně divočáků, jelenů, lišek, srnčí zvěře a menších druhů, jako jsou jezevci a veverky. V chráněných oblastech Beskyd a Jeseníků se vyskytují také vzácné druhy, jako je rys ostrovid a vlk, přičemž horské oblasti poskytují přirozené prostředí pro kamzíky a orly. Místní vodní plochy a mokřady jsou pak domovem mnoha druhů ryb, obojživelníků a vodních ptáků, jako jsou volavky a kachny.

Ochrana přírody

V Moravskoslezské republice je ochrana přírody zajištěna prostřednictvím tří národních parků a několika chráněných krajinných oblastí. Národní parky zahrnují Soutok, který chrání unikátní lužní lesy na soutoku řek Moravy a Dyje, Podyjí, zasahující do hlubokého údolí řeky Dyje, a Jeseníky, chránící biodiverzitu horských ekosystémů jesenických hor. Tyto parky nabízejí možnosti pro rekreaci, turistiku a vzdělávání s přísně stanovenými pravidly pro ochranu přírody​​​​.

Dále je v zemi vyhlášeno několik chráněných krajinných oblastí a přírodních rezervací, které zachovávají specifické přírodní hodnoty regionu, jako jsou krasové útvary, mokřady a vzácné druhy flóry a fauny. Celková plocha chráněných území zaujímá významné procento rozlohy státu a přispívá k zachování ekologické stability regionu.

Obyvatelstvo

Moravskoslezská republika má přibližně 4,2 milionu obyvatel. Největší koncentrace obyvatel je v průmyslových oblastech na severovýchodě, zejména v okolí Ostravy, kde se nachází významná průmyslová centra. V ostatních regionech, zejména na jihu a v horských oblastech, je hustota obyvatelstva nižší. Demografický růst je dlouhodobě velmi nízký, přičemž přirozený přírůstek dosahuje záporných hodnot kvůli nízké porodnosti a stárnoucí populaci. Největší úbytek obyvatel je v odlehlejších horských oblastech a menších obcích, zatímco nárůst obyvatelstva se projevuje hlavně v blízkosti velkých měst.

Průměrná hustota zalidnění činí přibližně 170 obyvatel na km², ale rozložení populace je nerovnoměrné. Obyvatelé se soustřeďují převážně do větších měst a průmyslových oblastí, zatímco venkovské a horské regiony jsou osídleny řídce. Tento rozdíl souvisí s přírodními podmínkami i ekonomickými příležitostmi, které vedou k migraci za prací z venkovských oblastí do průmyslových center.

Demografický vývoj Moravskoslezska ovlivňuje zejména migrace za prací a vzděláním, přičemž dochází k odlivu mladých a kvalifikovaných obyvatel do jiných částí země či zahraničí, což je v posledních letech umocněno hledáním lepších pracovních podmínek. Věk obyvatel se zvyšuje a počet starších obyvatel roste. Střední délka života se pohybuje kolem 78 let, s vyšší průměrnou délkou života u žen než u mužů, což odpovídá současnému trendu v oblasti zdravotnictví a životní úrovně.

Etnické složení

Populace Moravskoslezské republiky je dnes etnicky převážně jednotná, přičemž dominantní skupinu tvoří Moravané a Slezané, kteří představují více než 85 % obyvatelstva. Největší koncentrace Moravanů se nachází v jižních a centrálních oblastech Moravy, zatímco Slezané jsou soustředěni zejména na severovýchodě země.

Další významnou menšinu představují Češi, kteří žijí především v pohraničních oblastech a větších městech. Menší, ale kulturně významnou skupinou jsou Slováci, kteří se soustřeďují v blízkosti hranic se Slovenskem a v některých průmyslových oblastech, kde se usadili během minulého století.

Historicky významnou menšinou byli Němci, kteří před druhou světovou válkou tvořili podstatnou část obyvatelstva v některých moravských městech a pohraničních oblastech. Po válce a v důsledku odsunu se však jejich počet dramaticky snížil. Dnes se k německé národnosti hlásí jen malé procento obyvatel, ačkoliv jejich kulturní dědictví v některých regionech stále přetrvává.