Hornomoravský úval: Porovnání verzí
založena nová stránka s textem „'''Hornomoravský úval''' je významný geomorfologický celek ležící v oblasti Západní vněkarpatské sníženiny na Moravě. Tento úval se vyznačuje protáhlým tvarem, který se táhne od Libiny na severu po Napajedla na jihu, a svou celkovou rozlohou 1 315 km² s průměrnou nadmořskou výškou 226 m. Jedná se o typický erozně-akumulační reliéf s mírným skl…“ značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Hornomoravský úval''' je významný geomorfologický celek ležící v oblasti [[Západní Vněkarpatské sníženiny|Západní vněkarpatské sníženiny]] na [[Morava (země)|Moravě]]. Tento úval se vyznačuje protáhlým tvarem, který se táhne od [[Libina|Libiny]] na severu po [[Napajedla]] na jihu, a svou celkovou rozlohou 1 315 km² s průměrnou nadmořskou výškou 226 m. | [[Soubor:Hornomoravsky.JPG|náhled|Hornomoravský úval]] | ||
'''Hornomoravský úval''' je významný geomorfologický celek ležící v oblasti [[Západní Vněkarpatské sníženiny|Západní vněkarpatské sníženiny]] na [[Morava (země)|Moravě]]. Tento úval se vyznačuje protáhlým tvarem, který se táhne od [[Libina|Libiny]] na severu po [[Napajedla]] na jihu, a svou celkovou rozlohou 1 315 km² s průměrnou nadmořskou výškou 226 m. Je typický svým erozně-akumulačním reliéfem s mírným sklonem a příznivým klimatem. Údolní nivy a rozlehlé zemědělské plochy jsou doplněny říčními ekosystémy, přičemž řeka [[Morava (řeka)|Morava]] a její přítoky tvoří hlavní hydrologickou osu oblasti. Území se významně podílí na vodohospodářství a je chráněno pro své přírodní hodnoty v rámci [[Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví|CHKO Litovelské Pomoraví]]<ref name=":0">DEMEK, Jaromír. Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČSR. Praha: Academia, 1987, s. 202. Dostupné také z: <nowiki>https://ndk.cz/uuid/uuid:2a1a9620-4787-11e4-a450-5ef3fc9bb22f</nowiki></ref>. | |||
== Dělení == | |||
Hornomoravský úval se dále dělí na čtyři geomorfologické podcelky, které mají své specifické charakteristiky: | Hornomoravský úval se dále dělí na čtyři geomorfologické podcelky, které mají své specifické charakteristiky: | ||
* '''[[Prostějovská pahorkatina]]''' – typické pahorkatinné reliéfy, zaměřené na zemědělskou činnost. | |||
* '''[[Středomoravská niva]]''' – údolní niva řeky [[Morava (řeka)|Moravy]], v níž se nacházejí lužní lesy a říční ekosystémy s významnou biodiverzitou. | |||
* '''[[Holešovská plošina]]''' – mírně zvlněná plošina, která tvoří přechod mezi úvalem a sousedními vrchovinami. | |||
* '''[[Uničovská plošina]]''' – plošina na severu úvalu, přiléhající k [[Hanušovická vrchovina|Hanušovické vrchovině]] a [[Nízký Jeseník|Nízkému Jeseníku]]<ref name=":1">MIŠTERA, Ludvík, Jaromír DEMEK a Oliver BAŠOVSKÝ. Geografie Československé socialistické republiky: celostátní vysokoškolská učebnice pro studující přírodověd. a pedag. fak. stud. oboru 76-12-7 učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů - aprobačního předmětu zeměpis naps.: Ludvík Mištera, Oliver Bašovský, Jaromír Demek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 39. Dostupné také z: <nowiki>https://ndk.cz/uuid/uuid:71cf6660-a98c-11e3-bb86-005056825209</nowiki></ref>. | |||
== Geologie == | |||
Geologická skladba Hornomoravského úvalu je velmi rozmanitá a důležitá pro pochopení morfologie této oblasti. Úval je příkopovou propadlinou, tedy prolomem v zemské kůře, vyplněnou neogenními a kvartérními sedimenty. Po ústupu badenského moře se zde až do konce pliocénu vytvořila jezera, která následně ustoupila sedimentaci. Původní podloží tvoří především muskoviticko-biotitické pararuly a migmatity [[Český masiv|Českého masivu]]. Pliocenní sedimenty jsou transgresivně uloženy na starším podloží a mají základ z psefitických a psamitických vrstev – sedimentů, které obsahují drobné i hrubší zrna křemene a pískovce. Ve východní části se nacházejí pestré psamiticko-pelitické sedimenty s jílovitými složkami, které byly během pliocénu a pleistocénu transportovány a usazovány v oblasti říční nivy Moravy. | Geologická skladba Hornomoravského úvalu je velmi rozmanitá a důležitá pro pochopení morfologie této oblasti. Úval je příkopovou propadlinou, tedy prolomem v zemské kůře, vyplněnou neogenními a kvartérními sedimenty. Po ústupu badenského moře se zde až do konce pliocénu vytvořila jezera, která následně ustoupila sedimentaci. Původní podloží tvoří především muskoviticko-biotitické pararuly a migmatity [[Český masiv|Českého masivu]]. Pliocenní sedimenty jsou transgresivně uloženy na starším podloží a mají základ z psefitických a psamitických vrstev – sedimentů, které obsahují drobné i hrubší zrna křemene a pískovce. Ve východní části se nacházejí pestré psamiticko-pelitické sedimenty s jílovitými složkami, které byly během pliocénu a pleistocénu transportovány a usazovány v oblasti říční nivy [[Morava (řeka)|Moravy]]<ref name=":0" />. | ||
Údolní niva řeky Moravy a její přítoky mají četné říční terasy, což svědčí o tektonických pohybech během pleistocénu, které ovlivnily místní geologický vývoj. | Údolní niva řeky Moravy a její přítoky mají četné říční terasy, což svědčí o tektonických pohybech během pleistocénu, které ovlivnily místní geologický vývoj<ref name=":1" />. | ||
[[Kategorie:Hornomoravský úval]] | |||
[[Kategorie:Geomorfologické celky]] | == Podnebí a půdy == | ||
[[Kategorie:Západní Vněkarpatské sníženiny]] | Hornomoravský úval je charakteristický teplým podnebím a úrodnými půdami, což z něj činí jednu z nejdůležitějších zemědělských oblastí [[Moravskoslezská republika|Moravskoslezské republiky]]. Převažují zde černozemě a hnědozemě, které jsou ideální pro pěstování plodin, jako jsou cukrovka, pšenice a ječmen<ref name=":1" />. | ||
[[Kategorie:Moravské úvaly]] | |||
== Hospodářství == | |||
Hornomoravský úval je významnou průmyslovou a zemědělskou oblastí. Největší město v této oblasti je [[Olomouc]], která je známá svým historickým jádrem a průmyslovým významem. Olomouc je také kulturním a vzdělávacím centrem regionu. Dalším významným městem je [[Přerov]], kde se nachází průmyslové podniky zaměřené na chemický, strojírenský a potravinářský průmysl<ref name=":1" />. | |||
== Ekologie a ochrana přírody == | |||
Hornomoravský úval obsahuje lužní lesy a jiné cenné ekosystémy v nivách řeky Moravy. Tyto oblasti poskytují přirozené prostředí pro řadu rostlinných a živočišných druhů. Kvůli intenzivnímu zemědělství a urbanizaci jsou však některé části úvalu ohroženy úbytkem přirozených biotopů. | |||
== Zdroje == | |||
[[index.php?title=Kategorie:Hornomoravský úval]] | |||
[[index.php?title=Kategorie:Geomorfologické celky]] | |||
[[index.php?title=Kategorie:Západní Vněkarpatské sníženiny]] | |||
[[index.php?title=Kategorie:Moravské úvaly]] | |||
Aktuální verze z 6. 11. 2024, 16:39
Hornomoravský úval je významný geomorfologický celek ležící v oblasti Západní vněkarpatské sníženiny na Moravě. Tento úval se vyznačuje protáhlým tvarem, který se táhne od Libiny na severu po Napajedla na jihu, a svou celkovou rozlohou 1 315 km² s průměrnou nadmořskou výškou 226 m. Je typický svým erozně-akumulačním reliéfem s mírným sklonem a příznivým klimatem. Údolní nivy a rozlehlé zemědělské plochy jsou doplněny říčními ekosystémy, přičemž řeka Morava a její přítoky tvoří hlavní hydrologickou osu oblasti. Území se významně podílí na vodohospodářství a je chráněno pro své přírodní hodnoty v rámci CHKO Litovelské Pomoraví[1].
Dělení
Hornomoravský úval se dále dělí na čtyři geomorfologické podcelky, které mají své specifické charakteristiky:
- Prostějovská pahorkatina – typické pahorkatinné reliéfy, zaměřené na zemědělskou činnost.
- Středomoravská niva – údolní niva řeky Moravy, v níž se nacházejí lužní lesy a říční ekosystémy s významnou biodiverzitou.
- Holešovská plošina – mírně zvlněná plošina, která tvoří přechod mezi úvalem a sousedními vrchovinami.
- Uničovská plošina – plošina na severu úvalu, přiléhající k Hanušovické vrchovině a Nízkému Jeseníku[2].
Geologie
Geologická skladba Hornomoravského úvalu je velmi rozmanitá a důležitá pro pochopení morfologie této oblasti. Úval je příkopovou propadlinou, tedy prolomem v zemské kůře, vyplněnou neogenními a kvartérními sedimenty. Po ústupu badenského moře se zde až do konce pliocénu vytvořila jezera, která následně ustoupila sedimentaci. Původní podloží tvoří především muskoviticko-biotitické pararuly a migmatity Českého masivu. Pliocenní sedimenty jsou transgresivně uloženy na starším podloží a mají základ z psefitických a psamitických vrstev – sedimentů, které obsahují drobné i hrubší zrna křemene a pískovce. Ve východní části se nacházejí pestré psamiticko-pelitické sedimenty s jílovitými složkami, které byly během pliocénu a pleistocénu transportovány a usazovány v oblasti říční nivy Moravy[1].
Údolní niva řeky Moravy a její přítoky mají četné říční terasy, což svědčí o tektonických pohybech během pleistocénu, které ovlivnily místní geologický vývoj[2].
Podnebí a půdy
Hornomoravský úval je charakteristický teplým podnebím a úrodnými půdami, což z něj činí jednu z nejdůležitějších zemědělských oblastí Moravskoslezské republiky. Převažují zde černozemě a hnědozemě, které jsou ideální pro pěstování plodin, jako jsou cukrovka, pšenice a ječmen[2].
Hospodářství
Hornomoravský úval je významnou průmyslovou a zemědělskou oblastí. Největší město v této oblasti je Olomouc, která je známá svým historickým jádrem a průmyslovým významem. Olomouc je také kulturním a vzdělávacím centrem regionu. Dalším významným městem je Přerov, kde se nachází průmyslové podniky zaměřené na chemický, strojírenský a potravinářský průmysl[2].
Ekologie a ochrana přírody
Hornomoravský úval obsahuje lužní lesy a jiné cenné ekosystémy v nivách řeky Moravy. Tyto oblasti poskytují přirozené prostředí pro řadu rostlinných a živočišných druhů. Kvůli intenzivnímu zemědělství a urbanizaci jsou však některé části úvalu ohroženy úbytkem přirozených biotopů.
Zdroje
index.php?title=Kategorie:Hornomoravský úval index.php?title=Kategorie:Geomorfologické celky index.php?title=Kategorie:Západní Vněkarpatské sníženiny index.php?title=Kategorie:Moravské úvaly
- ↑ 1,0 1,1 DEMEK, Jaromír. Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČSR. Praha: Academia, 1987, s. 202. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:2a1a9620-4787-11e4-a450-5ef3fc9bb22f
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 MIŠTERA, Ludvík, Jaromír DEMEK a Oliver BAŠOVSKÝ. Geografie Československé socialistické republiky: celostátní vysokoškolská učebnice pro studující přírodověd. a pedag. fak. stud. oboru 76-12-7 učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů - aprobačního předmětu zeměpis naps.: Ludvík Mištera, Oliver Bašovský, Jaromír Demek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 39. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:71cf6660-a98c-11e3-bb86-005056825209