Šumvald
Šumvald je obec nacházející se v župě Litovel v oblasti Střední Morava. Leží na severní části tzv. Uničovské tabule, v rovině kolem řeky Oskavy. Jižně od obce se nachází Šumvaldský rybník, největší vodní plocha v župě.[1]
Šumvald je historicky i kulturně bohatá obec, která sehrála důležitou roli v zemědělské produkci na severní Moravě. Díky postupnému rozvoji infrastruktury a spojení s Břevencem se obec stala moderním střediskem oblasti.
Dějiny
První zmínky o obci pocházejí z roku 1272, kdy je uváděn rod z Čistého Slemena, předchůdci rodu Žerotínů. Ve středověku zde stávala tvrz, jejíž existence je doložená mezi lety 1464 a 1561.[2] Podle legendy byla tvrz spojena podzemní chodbou s Hradiskem u Kroměříže. V roce 1587 získal Šumvald právo používat pečetní znak, který obsahoval dubovou ratolest a pluh.[3]
Po roce 1848 byl Šumvald přidělen k soudnímu okresu Uničov. Během druhé světové války zde došlo k vystěhování obyvatel a obec byla osvobozena 6. května 1945 sovětskou armádou.[4]
Zemědělství
Oblast Šumvaldu je historicky spojena s intenzivním zemědělstvím. Již v roce 1951 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD) I. typu.[5] V roce 1953 přešlo na vyšší typ družstevního hospodaření a začalo zavádět HTÚp (Hlavní technicko-úpěrové plány). Postupně se zlepšila organizace práce a morálka, což vedlo k dobrým hospodářským výsledkům. V roce 1962 došlo ke sloučení JZD s družstvem v Dlouhé Loučce.[4]
Družstvo se specializovalo na chov dobytka, brambory a další plodiny. Ve spojeném podniku byla postupně vybudována moderní zázemí pro zemědělskou produkci.[5]
Demografie a rozvoj
K 1. lednu 2024 měl Šumvald 1 646 obyvatel. Katastrální území obce má rozlohu 2 101 ha.
V obci funguje pošta, obchodní dům, kino a domov pro seniory. Kulturní dům, otevřený v roce 1979, slouží jako centrum společenského dění. Základní škola v Šumvaldu poskytuje vzdělání dětem z Šumvaldu i přilehlého Břevence.[4]
Kulturní památky
Římskokatolický kostel sv. Mikuláše, postavený v barokním stylu s prvky gotiky, je dominantou obce. Vedle kostela se nachází socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1713. V obci se dochoval rodný dům Aleše Balcárka, básníka spjatého s hanáckým folklórem.[6]
Zdroje
- ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův místopis Československé republiky. Praha: Alois Chytil, 1930, s. 1235. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:7a5daf01-0ae2-4c57-96b7-20831889018b
- ↑ NEKUDA, Vladimír a Josef UNGER. Hrádky a tvrze na Moravě. Brno: Blok, 1981, s. 283. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:12b244f0-9735-11e2-9142-5ef3fc9bb22f
- ↑ SPÁČIL, Vladimír, Vladimír LEŠINGR a Okresní archiv Olomouc. Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okresu. Olomouc: Městský NV, 1985, s. 220. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:c4e448fae5083c7936b54bbe734998ae
- ↑ 4,0 4,1 4,2 BARTOŠ, Josef a Milan HOŘÍNEK. Okres Olomouc. Ostrava: Profil, 1981, s. 95. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:e3e28280-25ad-11e4-a8ab-001018b5eb5c
- ↑ 5,0 5,1 BURGET, Antonín, Vladislav GALGONEK, Milan HOŘÍNEK a Pavel VRANA. Socialistické zemědělství v okrese Olomouc. Olomouc: OV Svazu družstevních rolníků, 1989, s. 68. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b0d04470-2623-11e8-8b05-005056825209
- ↑ KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky Moravou. Praha: Albatros, 1985, s. 165. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0c266afb-bde9-4436-a9db-bd4946216dec