Uničov

Silueta města od východu

Uničov (německy Mährisch Neustadt) je město v župě Litovel v oblasti Střední Morava. Jedná se o bývalé moravské královské město. Nejrychlejší rozvoj města nastal po vybudování velkého průmyslového podniku - Uničovských strojíren; s tím spojená rozsáhlá bytová výstavba značně změnila půdorys města. V 70. letech bylo k městu připojeno 9 obcí.

Poloha

Uničov leží téměř ve středu úrodné roviny tzv. Uničovské tabule, která se rozprostírá kolem řeky Oskavy a představuje výběžek Hornomoravského úvalu, lemovaného od východu k severu prvními strmými svahy Jeseníků. Oskava teče po východním okraji města severojižním směrem, od Horní Sukolomi se do ní vlévá potok Loučka, jižně od města u Dětřichova pak do ní vtéká potok Lukavice od Troubelic, kdežto tzv. Benkovský potok od Králové, Střelic a Renot již ústí u Štěpánova přímo do Moravy, i když je několika kanály spojen i s Oskavou.

Nadmořská výška Uničova je 235 m n. m. a v podobné poloze jsou všechny připojené obce.

Členění města

Město sestává ze samotného Uničova a dalších 9 připojených obcí.

Části města: Benkov, Brníčko, Dětřichov, Dolní Sukolom, Horní Sukolom, Nová Dědina, Renoty, Střelice, Uničov a Želechovice.

Část města	Počet obyvatel	Rozloha (km2)
Benkov	204	9.04
Brníčko	338	4.87
Dětřichov	122	2.96
Dolní Sukolom	276	4.44
Horní Sukolom	119	2.55
Nová Dědina	112	2.34
Renoty	192	4.46
Střelice	396	6.08
Uničov	9205	11.5
Želechovice	251	6.1
Celkem	11215	54.34

Dějiny

Založení Uničova

Markrabě Vladislav přenechal jistému Theodoriovi les na řece Oskavě k vykácení. Tento podnik však narazil na obtíže, které způsobil zemský úředník z Přerova (Proliva). V roce 1213 vedly tyto problémy k žalobě, která byla rozhodnuta ve prospěch Theodoria. Bylo mu přiznáno právo kácet les podél Oskavy od místa, kde měla být postavena mlýnice, až po cestu vedoucí do Úsova, a to "až k horám", s tím, že smí vykácet tolik lesa, kolik zvládne za třicet let, protože na tuto dobu platilo privilegium.

Po deseti letech pokročily práce natolik, že Vladislavův otec, král Přemysl Otakar I., mohl v roce 1223 vydat obyvatelům nové obce, která vznikla na místě vykáceného lesa (nova civitas, přičemž němečtí obyvatelé si ponechali toto jméno), magdeburské právo, jaké bylo v té době uplatňováno v Bruntále. Současně vydal v Brně lokační listinu pro městského rychtáře Theodoria a jeho dědice. Podle této listiny platil každý usedlík roční poplatek 6 denárů, zatímco za půdu pod pluhem byl na svátek sv. Martina vybírán naturální desátek: jeden čtvrtý díl stříbra (čtvrtlark), jeden měřič ječmene, stejně tolik pšenice a ovsa.

Les, který obyvatelé káceli již deset let, mohli podle původního privilegia kácet dalších dvacet let a veškerou získanou a již vymezenou půdu, ať už šlo o les, pole či pastvinu, směli svobodně a bezpečně užívat. Jak bylo určeno markrabětem Vladislavem, měli tuto půdu užívat zcela volně a bez omezení. Nadto bylo obyvatelům umožněno vykonávat obvyklá práva a svobody města, jaké jim byly uděleny.

Roku 1234 potvrdil Uničovu markrabě Přemysl všechna dosud mu udělená práva a přidával k tomu ještě nová; měšťanům zaručoval, že žádný královský lovčí, mající pod správou sousední ves Střelice, nemá práva vymáhati na nich nějaké jiné než stanovené platy nebo je nějak jinak znepokojovat. Přidával také mílové právo na krčmy a prodej masa a chleba, právo, že mají být souzeni jen podle svých zvyklostí a další práva. Listinou je také stanoveno, že se Uničov stává stanicí a shromaždištěm pro odvádění desátků všeho dolování, které náleželo zeměpánu. Desátek se měl odvádět od českých hranic až ke střednímu toku řeky Moravice, od Moravice ke střednímu toku řeky Bystřice a odtud dolů k Olomouci na Velkou Bystřici.

Kolem vznikajícího města došlo také ke vzniku nových německých osad a poněmčení původně slovanských vesnic. Ryze německého založení byly pravděpodobně jen Renoty a Dětřichov. Německé osady okolo města měly zajistit německému městu hospodářské zázemí v jejich jazyce.

Oblast u řeky Moravy, kde se nacházela významná celnice poblíž obchodní stezky vedoucí do Uher, získala roku 1272, kdy král Přemysl Otakar II. markraběti potvrzením práva pozvedl osadu na město, další výsady. Pro zvýšení přitažlivosti pro obyvatele a obchodníky bylo uděleno tržní a skladovací právo na osm dní, což bylo později prodlouženo na deset dní, a město mohlo dalších pět let používat výnosy z trhu k posílení svého rozvoje a organizace.

Husitské války

Město si uchovávalo do doby husitské svůj německý ráz a s německými městy Litovlí a Olomoucí představovalo jakýsi cizí element v hanáckém kraji. S těmito městy se také v potřebnou dobu spojovalo v obranný spolek. Uničov se stejně jako Litovel a Olomouc postavil odmítavě k husitství a zejména s Olomoucí od počátku bojoval proti husitskému nebezpečí a stál s ní na straně Zikmunda Lucemburského.

Husité se spojili s litevským velkoknížetem Vitoldem, který poslal počátkem roku 1422 do Čech svého příbuzného Zikmunda Korybutoviče, který se na cestě k Praze již na Moravě pokusil o město Olomouc. Odražen však přitáhl k Uničovu a dobyl ho útokem, při čemž jeho vojáci město zloupili. Korybutovič už pak v uničovském kostele přijímal podobojí a Uničov byl svěřen polskému šlechtici Dobeslavu Puchalovi, který delší dobu vystupoval na severní Moravě jako významný husitský hejtman.

Husité provedli ve městě radikální převrat také náboženský a sociální, a přední německé měšťanstvo bylo pravděpodobně vyhnáno. V husitských rukou byl až do období mezi lety 1424 až 1437.

Raný novověk

Koncem středověku již opět Uničov vystupoval na straně německé a katolické, a roku 1458 se spolčilo s dalšími německými městy proti králi Jiřímu z Poděbrad. Než však král vtrhl na Moravu vojensky, města vyjma Jihlavy odporu upustila a na brněnském sněmu přísahali i uničovští králi věrnost. Zřejmě jako povděk udělil král Jiří z Poděbrad 9. února 1460 privilegium volného trhu na maso a chléb. Jinou listinou datovanou 12. února zase snížil městu roční plat.

Privilegiem daným 4. dubna 1969 ve Šternberku zaručil Jiří z Poděbrad městu, že nemá být nikdy od královské komory někomu zapsáno, a tak být odtrhováno od přímého královského panství žádným zápisem ani dáním. Měšťanům zabezpečoval plné užívání městského mýta, potřebné dřevo z královských lesů v Doubravě k opevnění města, právo pečetit červeným voskem, ale zejména, že ti, kteří nezachovali věrnost králi se již nesmí vrátit do města a jejich domy připadly městu, a že do budoucna žádný Němec ani cizozemec v Uničově nesmí být duchovním ani světským úředníkem. Za vlády krále Matyáše pravděpodobně došlo k restituci majetků vyhnaných Němců, ač to stejně neohrozilo slovanský živel ve městě.

Katolická církevní správa byla do roku 1515, když byl uničovský kostel v rukou husitů, přefařena do Medlova. Uničovský kostel byl vysvěcen katolickým způsobem v letech 1424 a 1444, což značí, že se v něm v mezidobí konaly husitské bohoslužby. Papežská klatba byla z Uničova sňata až 12. května 1515 papežským legátem Tomášem, když se město opět stalo katolickým.

Novověký Uničov

Plán města okolo roku 1650

V 16. století začalo město hospodářsky klesat, jeho mílové právo, které se nedodržovalo, musel roku 1514 znovu zdůraznit listinou král Vladislav. Roku 1522 bylo město postiženo ohněm a v roce 1531 téměř celé vyhořelo. Zvětšovalo se ovšem uničovské panství, když město roku 1517 koupilo Šumvald a v Horní Sukolomi 11 usedlých, roku 1568 Německou Libinu, roku 1585 Loštice a v roce 1597 Železnou Rudu.

Po celé 16. století bylo město ještě slovanské a ještě do roku 1630 o tom máme písemné doklady. 31. května 1643 celé město vyhořelo. Po třicetileté válce ve městě opět nabyl převahy německý živel.

Ve 30. letech 18. století se Uničov stal střediskem rozsáhlé grafické produkce díky Ignáci Zeidlerovi.

Vznik průmyslu

Až do osvobození města si Uničov zachovával typický vzhled zemědělského maloměsta bez výraznějšího hospodářského vzestupu. Postupně se zde rozvíjelo plátenictví, soukenictví, koželužství, jirchařství a zejména tkalcovství, v 18. století již specializované na zpracování bavlny. Továrna na vlněné zboží, zřízená v roce 1786, byla v polovině 19. století přebudována na cukrovar a lihovar. V druhé polovině 19. století zaniklo tradiční uničovské soukenictví a tkalcovství a větší textilní podniky se nikdy dlouho neudržely, takže úspěšnější bylo jen potravinářství. Město proslavila především barvírna a tiskárna kartounu fy. Jerzabek, která tu fungovala od roku 1815 do 30. let 20. století. Starý měšťanský pivovar byl roku 1912 odkoupen akciovou společností. K příznivějšímu vývoji nepomohla ani železniční dráha Olomouc - Šumperk z roku 1873.

Koncem 18. století byl Uničov krátkou dobu sídlem krajského úřadu, ale pokusy o průmyslové podnikání založením tabákové továrny a textilních podniků skončily nezdarem, takže město pomalu ustupovalo jiným střediskům. Po roce 1848 se Uničov stal sídlem soudního okresu, který byl v roce 1868 začleněn do politického okresu Litovel a později od roku 1909 Šternberk.

Období první Československé republiky a druhá světová válka

Uničovští Němci se s myšlenkou samostatného Československa nejprve neztotožnili a představitelé města 27. října 1918 schválili záměr přičlenit město k Německému Rakousku. O dva dny později se přihlásil Uničov k nově vyhlášené provincii Sudetenland. Město tak bylo připojeno k Československu až 16. prosince 1918, kdy bylo obsazeno československým vojskem. I tak došlo 4. ledna 1919 k občanským nepokojům a neúspěšnému pokusu obyvatel o odzbrojení československých vojáků. 4. března 1919 se konala národní slavnost uničovských Němců a demonstrace za připojení k Německému Rakousku.

Význam města za první republiky nadále upadal, svědčí o tom pokles počtu obyvatelstva z 5158 v roce 1850 na 4738 v roce 1930. Stagnace souvisela s absencí většího průmyslu i s tím, že se uničovští Němci bránili přílivu slovanského živlu z venkova. Až do roku 1918 počet členů slovanské menšiny ve městě klesal, potom její síla rostla a začala se aktivněji prosazovat, zejména ve školství.

V roce 1923 dochází k založení městské kroniky, kdy byl kronikářem jmenován pensionovaný ředitel chlapecké školy Johann Pracharz, došlo k založení místní organizace Sokola, pobočky Klubu československých turistů, otevření Národního domu a na rok začal vycházet také list Severomoravská stráž.

Za první ČSR ve městě působila česká střední měšťanská škola, autobusové spojení bylo do Zábřeha, Šumvaldu, přes Sovinec do Rýmařova a Dlouhé Loučky.

Německá většina se ale v rozhodující míře přiklonila k fašistické Henleinově Sudetendeutsche Partei a po Mnichovu v roce 1938 byl Uničov i se širokým okolím, včetně slovanských vsí, začleněn do tzv. Sudet. Historický obrat přinesl až 6. květen 1945, kdy bylo město osvobozeno Sovětskou armádou. Nejtěžší boje byly svedeny v prostoru Renot a Střelic, kde položilo život několik desítek rudoarmějců.

Po roce 1945

Po osvobození v roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto (z města odešlo 2736 Němců, zůstalo 213) a město bylo velmi rychle dosídleno slovanským obyvatelstvem, pocházejícím z okolních vsí a také z Volyně. Již tehdy získala v Uničově naprostou převahu KSČ, jak o tom svědčily i volby v roce 1946.

Po roce 1948 došlo ke kvalitativnímu zlomu ve vývoji města, a to v souvislosti s budováním Škodových závodů, pozdějích Uničovských strojíren. Ve městě tehdy žilo 3 524 obyvatel v 860 domech. Stavby činžovních domů pro zaměstance Škodových závodů začaly v prostoru mezi plynárnou a Šibeníkem v roce 1949. Výstavba sídliště byla zahájena roku 1951, a to současně s rozsáhlou asanací starých zdravotně nevyhovujících domů. Materiál z demolice se pak použil k zavezení Želechovického rybníka na dnešní Olomoucké ulici. V roce 1952 byla postavena mateřská škola pro 60 dětí a o rok později začala na sídlišti výstavba školní budovy pro střední školu. V roce 1958 bydlelo na sídlišti již 2 762 osob, ve vnitřním městě 984. Zastaralé plynové osvětlení nahradilo již roku 1949 osvětlení elektrické. V roce 1957 byla dokončena výstavba vodovodu a o rok později hloubková kanalizace.

Období budování socialismu přineslo celkovou organizaci i ostatních, menších uničovských podniků. Z tradičních výrob zůstal jen cukrovar, později zařazený do n. p. Severomoravské cukrovary. Byl při něm však zrušen lihovar a drožďárnu nahradila výroba toruly. Také zastaralý pivovar se sladovnou byl dočasně nahrazen konzervárnou zeleniny a výrobou ovocných šťáv. Reorganizací prošla i nedlouho předtím zavedená výroba prádla, která byla nahrazena jen výrobnou konfekce družstva Vkus v Přerově a provozovnou Oděvní tvorby. Ze starších závodů zůstala pila Severomoravských dřevařských závodů a cihelna v bezprostřední blízkosti Uničovských strojíren. Nové odvětví pro město znamenalo zavedení výroby léčiv v provozovně n. p. Farmakon. V roce 1957 byla zahájena výstavba pekárny na Šibeníku a 28. listopadu 1958 pekárna zahájila zkušební provoz.

24. února 1950 byla zahájena kolektivizace na Uničovsku, do JZD vstoupilo během roku 77 rolníků. Později však v rámci reorganizace přešlo zemědělské hospodaření na území Uničova pod JZD v Újezdě, Dlouhé Loučce-Šumvaldu a také v Července.

Období reálného socialismu

Soubor:Prvomájové oslavy v normalizačním Československu - 1. květen 1975, Uničov.webm Počátkem 60. let pokračovala modernizace a asanace staré části města včetně budování kanalizace, kabelizace a plynového vedení. K estetizaci životního prostředí přispěla mj. i úprava zanedbaného městského parku. V budově bývalé nemocnice byla v roce 1963 zřízena poliklinika. O rok později zahájilo provoz nově vybudované autobusové nádraží na ulici Jiřího z Poděbrad.

K zásadní změně v oblasti bytové výstavby došlo v roce 1965, kdy státní bytovou výstavbu nahradilo budování družstevních a stabilizačních bytů. Koncem 60. let - po rozšíření Litovelské ulice a na ni navazující Dukelské třídy - zde vyrostla řada čtyřposchoďových domů, které výrazně změnily vzhled sídliště. Vedle starého kina na třídě Hrdinů vznikly do roku 1969 čtyři nové bloky. Rozsáhlá demolice starých domů a hospodářských budov byla provedena v obvodu Polní a Mohelnická ulice. Koncem 60. let se rozvinula rovněž individuální výstavba dalších rodinných domů - Na nivách, Olomoucké ulici, v Albíkově ulici, v Mohelnické ulici, na Šternberské ulici a v Brníčku. Současně vybudovaly byty pro své zaměstnance i některé místní podniky, jako Severomoravské dřevařské závody, cukrovar aj.

V roce 1970 zahájily Uničovské strojírny výstavbu stabilizačních bytů v prostorách bývalé perlovky - zbořeného továrního objektu z roku 1897 - dále u svého učiliště a v ulici Plzeňské a Mohelnické. První výškové bloky byly předány do užívání v roce 1972. V části jejich přízemí zahájily provoz nové prodejny a provozovny služeb. Ve výstavbě bytů pro své členy pokračovalo JZD u Brníčka. V květnu 1975 bylo na sídlišti otevřeno nové moderní širokoúhlé kino Družba. V roce 1977 došlo k otevření obchodního domu spotřebního družstva Jednota Olomouc v Dukelské ulici.

Pokračující bytová výstavba se v 70. letech soustředila do 3 prostorů - přednádražního, u polikliniky a v ulici Na stromořadí. První etapa komplexní výstavby v přednádražním prostoru byla zahájena v roce 1979. V tomto období současně začalo budování menšího sídlištního celku na Nemocniční ulici vedle polikliniky. Sídliště v přednádražním prostoru s hlavní ulicí Generála Svobody se za Mohelnickou ulicí napojuje na stávající komplex. Prvních 372 bytů - včetně mateřské školy, jeslí a obchodu - zde bylo dobudováno v letech 1981 až 1982. V roce 1983 byla dokončena 12třídní základní škola v ulici U stadionu. Největší stavbou posledních let reálného socialismu, realizovanou etapovitě v akci Z, je krytý zimní stadion.

Kromě Uničovských strojíren a Severomoravských dřevařských závodů působily ve městě také podniky Farmakon, Technolen, Severomoravské cukrovary, Technické služby města Uničova a Komunální služby města Uničova.

Novostavby na vybudovaných sídlištích výrazně změnily podobu města, které mělo i s integrovanými obcemi koncem 80. let 20. století téměř 14 tisíc obyvatel a bylo významným průmyslově-zemědělským střediskem olomouckého okresu.

Po roce 1989

Dne 27. listopadu 1989 účastníci generální stávky pod heslem Konec vlády jedné strany zaplnili náměstí 9. května. 6. března 1990 pak dochází k návratu busty TGM na náměstí 9. května a přejmenování náměstí na Masarykovo. Následně bylo 20. března 1990 plénum městského národního výboru doplněno o 49 poslanců, kteří nahradili odstoupivší funkcionáře, současně byla zvolena nová městská rada sestavená ze zástupců Občanského fóra, KSČ, ČSL ČSS a Strany zelených. 24. listopadu 1990 v komunálních volbách zvítězila koalice OF, ČSL, HSD-SMS a ČSS, následně byl 3. prosinec 1990 starostou města zvolen František Šváb.

V roce 1991 došlo k osamostatnění obce Želechovice. V roce 1993 dochází k zahájení provozu skládky komunálního odpadu v Medlově, transformaci Uničovských strojíren na UNEX a. s. a k ukončení provozu poštovní služebny v Plzeňské ulici. Od 1. února 1993 zahájila vysílání soukromá rozhlasová stanice Radio RUBI (Radio Uničov Baví Informuje). V září 1993 byly ukončeny opravy kostela Nanebevzetí Panny Marie.

V roce 1994 došlo k ukončení provozu jeslí v Plzeňské ulici a ukončení činnosti filmového klubu a roku 1995 Občanské sdružení Jasněnka zahájilo činnost v budově bývalých jeslích v Komenského ulici. V lednu 1995 zahájila činnost Městská kulturní zařízení Uničov. V roce 1996 navštívil Uničov premiér Václav Klaus a provoz zahájila nová výrobní hala společnosti Delta pekárny.

Roku 1997 začalo budování průmyslové zóny na severním okraji města. Ve dnech 4. – 7. července 1997 spadlo 150 mm dešťových srážek a velká část Moravy byla stižena katastrofálními povodněmi, Uničov jimi dotčen nebyl. V říjnu 1997 otevřen Hercules, první supermarket v Uničově. V roce 1999 byl ukončen provoz uničovského cukrovaru, jeho demolice proběhla v roce 2004.

V roce 2002 dochází ke sloučení strojírenského a zemědělského učiliště. Roku 2003 byla dokončena výstavba závodu na výrobu praček firmy Miele.

V roce 2012 provedeno sloučení strojírenského učiliště s průmyslovou školou a obchodní akademií. V roce 2013 se konaly Slavnosti města – velkolepé oslavy 800 let od založení města Uničova, jehož součástí byl jarmark s bohatým kulturním programem na náměstí.

Dne 21. března 2017 navštívil město prezident České republiky Miloš Zeman.

Pamětihodnosti

Dominantou náměstí ve tvaru nepravidelného lichoběžníku je radnice, která ovšem svůj původní ráz ztratila po úpravách v letech 1890 a 1891. Její věž dosahuje výšky 45 m. Další dominantou je morový sloup z let 1729 až 1743, nejvýznačnější v Moravskoslezsku po olomouckém, náměstí pak doplňují také dvě barokní kašny.

Mezi náměstím a zbytkem opevnění je situován farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Druhý - klášterní kostel Povýšení sv. Kříže - byl adaptován pro kulturní účely.

Zbytek opevnění představuje zejména Medelská brána a zbytek hradních zdí k ní přiléhajících. V Olomoucké ulici se nachází také bývalá městská zbrojnice, ve které sídlí Muzeum u vodní branky.

Druhým náměstím je bývalý rynk, dnes náměstí Osvobození (dříve náměstí Družby, lidově Staliňák). V roce 1882 zde byla odhalena socha císaře Josefa II.

Doprava

Železniční doprava

Železniční stanice Uničov

Městem prochází železniční trať značená číslem 290 vedoucí z Olomouce do Šumperka, na které jezdí linka značená M2 nebo M20. Mezi Olomoucí a Uničovem jezdí vlaky v půlhodinovém a hodinovém taktu v závislosti na dopravní špičce, zatímco mezi Uničovem a Šumperkem je takt půlhodinový až dvouhodinový. Město samotné obsluhuje železniční stanice Uničov a Brníčko železniční zastávka Uničov zastávka.

Silniční doprava

Uničovem prochází silnice z Olomouce do Šumperka (446), od Šternberka do Mohelnice (444) a z Rýmařova do Prostějova (449).

Hospodářství

Historicky nejvýznamnější uničovský podnik - Uničovské strojírny - pracují od roku 1948 a od roku 1991 nosí název UNEX, a. s. Majiteli jsou slovenští podnikatelé. Dále se ve městě nachází pila holandské společnosti Morava Wood Products, závod německé společnosti Miele, švédské společnosti Hexpol Compounding, německé společnosti HIRSCH. Dále se ve městě nachází výrobna dřevěných produktů De-Wood.

Maloobchodní prodej ve městě zajišťuje nizozemská společnost Albert v bývalém nákupním středisku Jednoty, britská společnost Tesco, německá společnost Penny, německá společnost Lidl a maďarská společnost Hruška, tuzemská společnost Adam Velkoobchod a ve Střelicích provozuje Anna Machalová prodejnu CBA PREMIUM.

V Benkově a ve Střelicích působí družstvo AGROBEN, nástupce rozpadlého zemědělského družstva Červenka.

V Brníčku stojí mimo Uničovských strojíren také závod na výrobu paliv BIOMAC, drůbežárna Zemědělského družstva Újezd u Uničova a soukromá drůbežárna LUMIX.

V Dětřichově se nachází testační stanice společnosti TEKRO.

V Nové Dědině provozuje rybářské středisko Rybářství Přerov a nachází se zde výrobna TEKRO.

V Želechovicích provozuje ZD Újezd u Uničova jatka a masnou výrobu.

Školství

Mateřské školství zajišťuje Mateřská škola Uničov se svými 6 pracovišti, základní vzdělání poskytují čtyři základní školy (Pionýrů, U Stadionu, Haškova, Uničov) a Základní škola speciální Jasněnka. Střední školství v Uničově reprezentují Gymnázium Uničov, Střední průmyslová škola a Střední odborné učiliště Uničov, soukromá Střední odborná škola Uničov a soukromá Vyšší odborná škola Uničov. Kulturní vzdělání zajišťuje Základní umělecká škola a soukromá škola Yamaha.

Práci s dětmi se věnuje Dům dětí a mládeže Vila Tereza a Středisko ekologické výchovy Studánka.

Kultura a sport

Sál kina Družba

Kulturu ve městě organizují především Městská kulturní zařízení, která provozují kino Družba, městský klub, informační centrum a městskou galerii, koncertní síň a galerii u Minoritů, muzeum vězeňství Šatlava a Muzeum u Vodní branky. Knihovnickou službu zajišťuje Městská knihovna Uničov.

Spolkovou kulturní činnost provozují Dětský pěvecký sbor Rosička, Smíšený pěvecký sbor Uničov a Dechový orchestr Haná Uničov.

Sportovní činnosti se věnují zejména Tělovýchovná jednota Uničov a Klub českých turistů Uničov.