Uničovské strojírny
Uničovské strojírny, dnes UNEX, je průmyslový podnik ve městě Uničově.[1]
Dějiny
Škodovy závody v Uničově začaly být budovány v zimním období roku 1948 v prostoru mezi Brníčkem, silnicí k Pasece a cihelnou u Dolní Sukolomi.[1]
Výroba prvních ocelových konstrukcí velkorýpadel a jeřábů byla zahájena 30. dubna 1950. V roce 1953 se začalo s výrobou lopatových rýpadel. V témže roce rovněž došlo k osamostatnění závodu pod názvem Uničovské strojírny, národní podnik, Uničov.[1][2]
V prvních letech podnik vyráběl ocelové konstrukce motorových a přístavních jeřábů, parní rýpadla a kompletní elektrická a mechanická rypadla. Vyráběly se tu i gigantické přístavní portálové jeřáby podle sovětské dokumentace. Již v té době byly uničovské výrobky dodávány nejen do tuzemska, ale i do zahraničí, zejména jeřáby.[1]
Významným mezníkem v historii strojíren byla výstavba vlastní slévárny ocelolitiny, uvedená do provozu v roce 1963. Produkcí přes 23 000 tun patřila již v roce 1967 mezi největší slévárny v Československu.[1]
Novou cestu nastoupil podnik v roce 1970 zahájením výroby hydraulických lopatových rýpadel - DH 101. O kvalitě hydraulických lopatových rýpadel, vyráběných v Uničově, svědčí i skutečnost, že řadě výrobků byly uděleny zlaté medaile na mezinárodních strojírenských veletrzích v Brně. Kromě této specializace se podnik zaměřil i na výrobu kolesových rýpadel. [1]
S růsten výrobních úkolů byla spjata i další výstavba podniku. Byl vybudován samostatný montážní provoz, postavena nová kyslíkárna, acetylénová stanice aj. K uvolnění výrobních ploch, potřebných pro plnění rostoucích úkolů, byla postavena hala pomocných provozů.[1]
V 80. letech výrobky Uničovských strojíren vyvážel Strojexport zejména do zemí RVHP, tedy Sovětského svazu, Polska, Rumunska, Maďarska a do Jugoslávie. Jednalo se zejména o lopatková a kolesova rypadla a také odlitky z ocelolitiny pro kolesová rypadla KU 800.[3]
V roce 1988 se Vítkovice, Uničovské strojírny, k. p. Uničov řadil svými výsledky na přední místo v Severomoravském kraji. Výrobky strojíren byly známy v 51 zemích světa.[1]
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 KOLLMANN, Vítězslav, Milan DUBOVÝ a Radek PAVLÍK. Uničov v proměnách staletí: (ikonografie města). Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum, 1988. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:bd81e4ec-bb1b-4fc5-a2c5-2740662c93b3
- ↑ BARTOŠ, Josef a Milan HOŘÍNEK. Okres Olomouc. Ostrava: Profil, 1981. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:5383b050-0015-11e4-9789-005056827e52
- ↑ Stráž lidu: Měsíčník levicové orientace. Olomouc: Krajský výbor KSČ, 1980, 60(149), s. [1]. ISSN 1805-0190. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b802a840-6226-11e6-b155-001018b5eb5c