Litovel

Náměstí Přemysla Otakara II. s budovou radnice

Litovel je město v župě Litovel v oblasti Střední Morava. Jedná se o hospodářské a kulturní středisko celé župy. Městu se přezdívá Moravské nebo Hanácké Benátky. Leží 17 km severozápadně od Olomouce v nivě řeky Moravy. Východně od města se táhne rozlehlý lužní les.

Části města

Část města	Počet obyvatel	Rozloha (km2)
Březové	205	-
Červenka	1447	11,30
Haňovice	476	2,80
Chořelice	313	2,16
Chudobín	213	2,33
Litovel	6827	10,88
Myslechovice	394	4,1
Nasobůrky	438	1,96
Nová Ves	204	2,48
Pňovice	1011	16,36
Rozvadovice	243	3,03
Savín	129	4,69
Tři Dvory	254	2,9
Unčovice	378	11,16
Víska	91	0,91
CELKEM	12623	77,06

Poloha

Litovel leží v terénu Středomoravské nivy na březích řeky Moravy, která se západně od Litovle pod kopcem Třesínem, na tzv. Řimickém stavu, dělí na dvě hlavní ramena, která posléze od severu a jihu obtékají město. Hlavní tok Moravy, tzv. Zámecká strouha protéká severně od Litovle a odděluje od vlastního města Staré Město a Uničovské předměstí. Zde se v minulosti, na splavu Kajetánce, řeka větvila na dvě ramena - dnes již zasypanou Špitálskou strouhu, na níž se nacházel Špitálský mlýn, a Svatojánskou strouhu, kterou pokračuje hlavní tok Moravy.

Západně od města se od Zámecké strouhy odděluje tzv. Městské rameno, zvané také Nečíz. V těsné blízkosti městských hradeb se větví do několika samostatných ramen. Hlavní, poměrně úzký tok Nečízu směřuje napříč městem kolem městského mlýna (nynější elektrárny), podtéká radniční věž, protéká středem náměstí a znovu na východě vytéká z města, aby přivedl vodu k starobylé městské papírně. Severním směrem vytéká z Nečízu tzv. Dušní rameno.

Z jižní strany obtéká Litovel druhé hlavní rameno Moravy, vydělující se na Řimickém stavu, zvané Příkopa. Od něj se v oblasti Olomouckého předměstí odděluje rameno zvané Černá voda, které se záhy spojuje opět s Příkopou a vytváří tak ostrov. Na Příkopě dosud stojí tzv. Přední mlýn, který se v písemných pramenech objevuje od roku 1384.

V západní a východní části je katastr integrované správní jednotky pokryt lužním lesem.

Dějiny

Město Litovel bylo založeno v 60. letech 13. století z vůle krále Přemysla Otakara II. pravděpodobně převážně německými kolonisty z nedaleké Olomouce pod vedením lokátora a prvního litovelského rychtáře Jindřicha Epicha. V blízkosti zamýšleného města se nacházela stará slovanská osada rybářů, jejíž jméno převzali kolonisté i pro nové osídlení. Původní osada zůstávala po celá staletí v zeměpanském majetku mimo městskou jurisdikci a obyvatelé nového města ji začali nazývat Starým Městem. O starobylosti osídlení svědčí tvar okrouhlice.

Lokátor Epich zvolil pro založení královského města Litovle do té doby neosídlené, těžce dostupné a dobře chráněné místo, obklopené několika rameny řeky Moravy. K samotnému založení došlo pravděpodobně před rokem 1270.

Celou západní stranu náměstí držel rychtář. Na pravém břehu Nečízu stála rychta (dnešní radnice). Na levém břehu stály další budovy uváděné v listině z roku 1287 - budovy patřící rychtáři, horní lázeň, masné a chlebové krámy. Na východní straně stála jatka, za nimi byl později postavený mlýn. První městské domy byly zakládány na mohutných pilotech. Lze předpokládat, že teprve postupně byly přestavovány na kamenné nebo cihelné.

Patrně první vesnicí, kterou již ve 13. století získalo královské město Litovel, byla Červenka. Dalšími vesnicemi litovelského městského panství byl pravděpodobně díl Brníčka, Víska, Tři Dvory, Chořelice a část Mezic.

Výsadu vystavět pevné kamenné hradby získali litovelští měšťané od krále Jana Lucemburského listinou, vydanou v Brně dne 3. února 1327. Panovník povolil obehnat město zdí o výši 16 loktů a v délce 42 obyčejných lánů, tak aby každý rok byly postaveny dva lány. Můžeme předpokládat, že litovelské hradby stály již v roce 1346, kdy město uzavřelo obranný spolek s Olomoucí a Uničovem. Výstavvba hradeb zahrnovala i zbudování bran a obranných věží. Ve směru hlavní severojižní komunikace byly postaveny dvě brány - horní, tzv. Uničovská a dolní zvaná Olomoucká. Na západě a východě vznikly obranné věže - Mlýnská věž u Městského mlýna, za jatkami Jateční věž, a později Prašná věž. Před hradbami byl vykopán příkop naplněný vodou, z vykopané hlíny a štěrku byl navršen val, před ním byl menší příkop s hrází a toto vše obklopovala ramena Moravy. Mimo hradby zůstávalo Olomoucké předměstí s Bílou brankou, obklopené dalším ramenem Moravy (Příkopou), a na severu Uničovské předměstí s areálem řádu sv. Ducha, oddělené Špitálským a Svatojánským ramenem od Starého Města.

Během husitských válek byla Litovel poničena, obyvatelstvo zchudlo, ustal obchodní ruch. Litovel tehdy přišla o charakter královského města a hejtmanem byl ustanoven Karel starší z Vlašimi. Postupně se tento ochranitelský vztah měnil na vztah zástavní. Současně docházelo k postupnému spojování s dalším zástavním zbožím Vlašimů - Úsovem.

Listinou krále Vladislava ze 17. srpna 1513 přechází Litovel a Úsov v dědičný majetek Ladislava z Boskovic. Tímto přestala být zeměpanským majetkem a stala se poddanským městem, dědičným majetkem Boskoviců. Syn Kryštof z Boskovic spojil majetek Úsova a Litovle v jeden celek, který dal roku 1530 vložit do zemských desek. Tři roky přes svou smrtí, roku 1547, prodal Litovel svému strýci, Janu Dětřichovi z Boskovic.

Velký stavební rozmach zaznamenala Litovel s nástupem pánů z Boskovic od roku 1513. Tehdy vznikaly renesanční měšťanské domy na náměstí nebo v jeho těsné blízkosti. Od roku 1550 byla v provozu cihelna v Nasobůrkách, odkud měšťané brali cihly na stavbu svých domů. Kromě měšťanských domů došlo také k přestavbám významných veřejných městských budov - radnice a tzv. panský dům. Majitelé Litovle, páni z Boskovic, prodali v roce 1557 dům, který byl součástí dědičného rychtářství, městu, aby si zde měšťané zřídili radnici. Tak došlo v druhé polovině 16. století i k výstavbě věže.

Roku 1527 získala Litovel do svého městského panství Nasobůrky.

V letech 1529 až 1532 byl renesančně přebudován také kostel sv. Marka se hřbitovem. V období renesančních úprav byla přestavěna i věž kostela. Renesanční podoba kostela zanikla po velkém požáru města 25. dubna 1623 a byla setřena barokní přestavbou.

Z roku 1592 máme první písemnou zmínku o prvním kamenném mostu zbudovaném na jednom rameni řeky Moravy - dnešním Svatojánském mostu.

Velký požár 25. dubna 1623 zničil téměř polovinu města, zvláště severovýchodní část - Uničovské předměstí s klášterem sv. Ducha. Požár vypukl v domě vojenského hejtmana Prasingera, při požáru shořela významná privilegia města i artykule pekařského cechu. V roce 1642 byly litovelské hradby poprvé zdolány, a to Švédy, kteří je po dobytí města nechali z větší části strhnout a rozbořit. Po odchodu Švédů byly znovu postaveny, jejich vojenský význam však v následujících stoletích klesal. Celkový počet obyvatel po třicetileté válce byl necelých tisíc obyvatel. Obnova města začala až po uzavření vestfálského míru v roce 1648.

Poválečná obnova města poznamenala celý městský organismus, změnila doslova tvář celého města. Kromě rozvoje domovní zástavby charakter a tvář města začínají doplňovat i drobná architektonická díla v podobě kamenných křížů, sloupů či soch. Mezi lety 1675 až 1680 dal tehdejší majitel města kníže z Lichtenštejna radikálně přestavět kostel sv. Marka. Nově byla vystavěna kostelní loď, zatímco presbytář, sakristie a věž zůstaly zachovány. Věž byla rekonstruována až v roce 1699.

Roku 1714 ve městě propukla morová nákaza. Sotva skončila stavba morového sloupu na náměstí, propukl ve městě dne 26. července 1724 požár. Vyhořelo 32 měšťanských domů, věznice, obecní dům a radnice.

Roku 1784 byl zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela.

Po požáru roku 1813 byla zbourána věž Olomoucké brány. V letech 1871 a 1872 byly zbořeny Olomoucká a Uničovská brána a došlo k uvolnění a rozšíření hlavní průjezdní komunikace.

Druhá polovina 19. století s sebou přinesla poměrně rychlou proměnu charakteru města i jeho vnější výtvarné stránky. Od roku 1850 se Litovel stala okresním městem. Ve městě vzrůstal i průmysl, který přilákal množství nového obyvatelstva. Na jihozápadní straně bylo historické jádro obklopeno pásem vilkové zástavby. Naproti tomu severní strana se otevřela novým průmyslovým podnikům - flokárna (1870), měšťanský pivovar (1814) aj. V roce 1856 byla zakryta strouha Nečízu, celý prostor náměstí byl nově předlážděn a před radnicí byl zachován pouze jeden z ohrazených otvorů ke strouze. Na místě zbouraných městských kasáren vyrostlo okresní hejtmanství, dále na východní straně náměstí vyrostl Německý dům v duchu jugendstylu. Na severní straně náměstí ustoupila starší zástavba v letech 1884 až 1885 domu Rolnické záložny a na západní straně nově postavené rohové budově pozdější spořitelny. V horní části Komenského ulice byla zrušena historická zástavba a v roce 1864 zde vznikla německá škola.

V roce 1903 byla zřízena veřejná knihovna a městský archiv. Roku 1904 byla v novorenezačním stylu postavena budova gymnázia. V roce 1910 získalo město na Husově ulici novostavbu secesní vily starosty Václava Sochy a proti ní stavbu Zvláštního dětského domova. Od roku 1912 promítalo v Litovli první kino.

V roce 1906 byla v litovelském pivovaru založena organizace sociálně demokratické strany a současně odborová organizace.

V roce 1924 došlo k poslední větší demolici městských hradeb, kdy byly zbourány až na malé zbytky za Střelnicí v úseku od městského muzea k elektrárně a současně byla zavezena strouha obtékající opevnění. Na březích obou rybníků na východní straně města vznikla roku 1935 sokolovna.

Po druhé světové válce

Za druhé světové války bylo v Litovli významné středisko komunistického i nekomunistického odboje. Město bylo osvobozeno vojsky 4. ukrajinského frontu 9. května 1945, při osvobození zahynul sovětský letec I. I. Tabačnikov, jemuž byl postaven pomník v zahradní kolonii Komárov.

V roce 1957 bylo ve městě ustaveno JZD, avšak v roce 1963 bylo zrušeno a jeho členy, pozemky a základní prostředky převzala družstva v Unčovicích, Haňovicích a na Července.

Období reálného socialismu

V šedesátých letech došlo k velmi nevhodnému zásahu do celkové historické zástavby náměstí na jeho jižní straně, kdy hodnotná zástavba renesančních a barokních domů musela ustoupit novostavbě samoobsluhy. V roce 1962 přešlo litovelské muzeum pod správu Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, které do Litovle soustředilo sbírky a expozice hanáckého lidového umění.

V roce 1972 byl v Litovli zřízen agrochemický podnik pro specializované služby v rostlitnné výrobě.

Mezi lety 1972 až 1976 došlo k rekonstrukci a modernizaci městského koupaliště z roku 1937. Došlo zejména ke zmenšení plavecké části, vybudování brouzdaliště pro děti, a kompletní přestavbě sociálního zázemí. V roce 1973 bylo uvedeno do provozu širokoúhlé kino Družba.

Organizátorem společenského a kulturního života města se stal zejména Spojený závodní klub ROH Tesla, který byl budován od roku 1952.

Po roce 1989

V roce 2019 převzala závod Papcel německá společnost Bellmer.

Pamětihodnosti

• Radnice
• Kostel sv. Marka
• Kaple sv. Jiří
• Kostel sv. Filipa a Jakuba
• Městské hradby a švédská pamětní deska z roku 1650
• Svatojánský most

Hospodářství

Průmysl

V samotné Litovli jsou významnými závody závod německé společnosti Bellmer na výrobu vybavení pro papírenský průmysl a výroba sportovního vybavení rakouské společnosti Head Sport. Potravinářský průmysl reprezentují pivovar, provozovaný společností Pivovary CZ Group (člen skupiny Kofola), francouzské Sladovny Soufflet a tuzemská Litovelská cukrovarna. Své středisko pro skladování sladovnických ječmenů, pšenice, řepky a žita tu má společnost MSK Kroměříž; svůj provoz tu také má česká společnost MJM agro.

V Chořelicích se nachází tradiční výroba litovelských gramofonů SEV Litovel, v Unčovicích výroba a zpracování plastů rodinné firmy Beneš. Ve Třech Dvorech je zastoupena potravinářská výroba portugalskou společností CEREALIS a italskou společností Brazzale Moravia. Průmysl Červenky zastupují tuzemská firma HOPAX a německá HIRSCH, nachází se tu také závod SEV Litovel.

K Vísce náleží průmyslový areál, ve kterém působí česká společnost KVARTA Litovel, česká VESETA, německá EKT, česká WEDA Tech, turecká TORUN a tuzemská DSL Food. V sousedních Nasobůrkách se nachází konzervárna Alibona. V Haňovicích nabízí česká společnost CELPAP Machinery dodávky strojů pro papírenský průmysl.

Zemědělství

V Pňovicích hospodaří Rolnické družstvo Pňovice, na Července ZP Červenka a Doubravský dvůr, v Haňovicích Zemědělské družstvo Haňovice a v Unčovicích a okolí Zemědělské družstvo Unčovice.

Skladiště

U Unčovic provozuje skladiště česká společnost AML HOLDING. Vedlejší skladiště patří také české společnosti Rudolfovská.

Doprava

Stranou Litovle vede dálnice z Olomouce do Mohelnice; přímé silniční spojení je mezi Litovlí a okolními městy Prostějovem, Konicí, Uničovem a Šternberkem.

Autobusová doprava

Autobusové nádraží provozuje společnost ČSAD Ostrava. Má moderní výpravní budovu s čekárnou z roku 2024.

Železniční doprava

Severní část katastru integrovaného územního celku protíná železniční tepna Přerov - Česká Třebová se stanicí v Července. Z Červenky vede regionální trať přes Litovel do Senice na Hané a také z Litovle do Mladče, kde je ovšem jen sezónní provoz. V samotném městě jsou tři železniční stanice - Litovel, Litovel město a Litovel předměstí.

Školství

Školskými zařízeními oblastního významu je zejména Gymnázium Jana Opletala a střední odborná škola.

Základní vzdělání zajišťují tři základní školy v samotném městě, dále pak základní škola v Nasobůrkách, v Haňovicích, na Července a v Pňovicích.

Nachází se zde také základní umělecká škola.

Služby a volný čas

Městu i jeho okolí slouží od roku 1950 poliklinika, dále pošta, městská policie a obvodní oddělení Policie.

Muzeum Litovel je organizační složkou města a jeho stálými expozicemi jsou Litovelská řemesla první poloviny 20. století, Od mechanického hracího strojku k modernímu gramofonu a Gustav Frištejnský. Kulturní život města zajišťuje zejména Městský klub Litovel v budově Záložny; jeho činnost zahrnuje zejména filmové projekce (kino), divadelní představení, přednášky a kurzy, koncerty a výstavy.

V roce 1937 bylo otevřeno venkovní koupaliště, které bylo na přelomu let 2012 a 2013 přebudováno na přírodní koupací biotop.