Červenka
_(6).jpg)
Červenka je vesnice, místní část města Litovle v župě Litovel v Středomoravské oblasti.
Poloha
Červenka se nachází v těsné blízkosti Litovle při silnici do Uničova, na pravém břehu potoka Čerlinky, který se u Třech Dvorů vlévá do jednoho z ramen Moravy. Rovinatý katastr Středomoravské nivy se zvětšil připojením Nového Dvora od obce Benkova v roce 1956 a je ve východní části pokryt lužním lesem.[1]
Dějiny
V historických pramenech je první zmínka o Července v roce 1287, za třicetileté války ves zpustla, ale ve 2. polovině 17. století byla znovu osazena. Do roku 1848 náležela pod vrchnostenskou správu města Litovle.[1]
Vesnice žila především z výnosného zemědělství, ale měla také několik průmyslových výroben. Od 70. let 19. století byla v Července v provozu pila a parketárna, od 30. let továrna na lepenku a dehtové výrobky, jež byla v provozu ještě po roce 1945, později byl v jejím objektu zřízen provoz Severomoravských drůbežářských závodů. Po roce 1945 rovněž dále pracovala někdejší družstevní mlékárna, přeměněná v roce 1960 na výrobnu sodovek a limonád; tento provoz však byl v roce 1974 zrušen.[1]
Již v roce 1949 bylo v obci ustaveno JZD, které se postupně rozšiřovalo připojováním družstev okolních obcí a patřilo k nejúspěšnějším v okrese Olomouc. V roce 1961 bylo k JZD v Července připojeno družstvo ve Třech Dvorech, v roce 1963 část pozemků a členů zrušeného JZD v Litovli a konečně v roce 1974 se po sloučení s družstvy v Renotách, Pňovicích a Střelicích vytvořil agrokomplex JZD 9. květen se sídlem v Července. Zaměřovalo se na produkci obilovin, cukrovky a zeleniny, mělo rovněž rozsáhlou výrobu živočišnou. V Července byla umístěna zelinářská farma a přidružená výroba JZD, zatímco farma v Novém Dvoře byla součástí Státního statku v Olomouci.[1]
V říjnu a listopadu 1938 byla Červenka dočasně zabrána hitlerovským Německem. Po ústupových bojích s německými okupanty byla obec osvobozena 9. května 1945. Samostatná škola je v července od roku 1834. V roce 1847 byl postaven u železniční stanice zámeček rakouského arcivévody Maxmiliána, později přeměněný na klášter a soukromé německé gymnázium pro výchovu řádového dorostu. Dnes objekt bývalého kláštera slouží jako domov důchodců. V roce 1862 byl postaven klášterní kostel, jehož dvě věže tvoří charakteristickou dominantu obce.[1]